Úvodník: No nekup to!
Minulý týden mi přišel docela zajímavý email od jedné známé, která si chtěla jen tak postěžovat. Nechtěla příspěvek ani zveřejňovat. Obsah jejího sdělení ve mně však vyvolal delší vnitřní polemiku, než jsem původně zamýšlel a byla by škoda, kdybych se o ni s vámi nepodělil. Ostatně – týká se mnoha obyvatel našeho města, vlastně celé republiky. Platí zákony naší země pro všechny obchodníky stejně? Měly by. Ale všichni se podle toho tak rozhodně nechovají.
„Byla jsem dnes u asijských obchodníků v Blansku reklamovat šaty. Měla jsem je na sobě 2x, dohromady asi dvě hodiny. Byla jsem v nich na koncertě, takže jsem v nich jen stála a seděla. Elastická krajka na šatech všude popraskala, a to i v místech, kde šaty nejsou obtáhnuté. Ano, to se stane. Od toho si bereme účtenky, abychom danou věc dali na reklamaci. Donesu šaty na prodejnu, kde na mne velice nepříjemná starší paní začne okamžitě prskat. Prý že šaty nemají cedulku u krku! Upozorním ji, že nejdu šaty vrátit, ale pouze reklamovat. Pořád mi tvrdí, že tam není cedulka (tohle už musím překládat, paní dělala, že vůbec nerozumí česky, alespoň se tak tvářila). Pořád jsem si stála za svým, ukazovala paragon a opakovala, že nepotřebuji cedulku za krkem u šatů, že je chci jen reklamovat. Pak mně paní začne tvrdit, ze jsem je koupila před měsícem a na to už se reklamace nevztahuje. Tak jí na oplátku odpovím, že oděv má záruku 2 roky. Hádá se se mnou, že nemám pravdu. Mám už je koupené měsíc, což už je prý dlouhá doba. Vytáhne telefon a někam volá. Po skončení telefonátu mi řekne, ať jí dám lístek i šaty a přijdu za měsíc. Chci po ní reklamační list. Ten mi odmítá dát, načež jej po ní opětovně žádám, tentokrát dost důrazně. Zase telefonuje. Předává mi pána, co hovoří česky. Vysvětluji mu situaci a pán říká, že samozřejmě reklamační list dostanu. Bere si k telefonu znovu nepříjemnou paní, něco jí říká, ona se směje. Položí telefon, podá mi neočíslované reklamační listy, prý ať si je sama vyplním. Co naplat – vypsala jsem je, ona je podepsala a já odešla. Proč to vlastně píšu? Pracuji v obchodě a kolikrát se mi stane, že beru na reklamaci zboží klidně i týden před vypršením záruční lhůty. Dodržuji zákon. Copak ONI nemusí? Nás hlídá ČOI každou chvilku třeba i za český popis. Oni ho nemají nikde. Není to dost nefér???“
Co tomu říkáte? Že se vám tohle už taky někdy stalo? Já si nedokážu představit, že bych šel kamkoli do prodejny oblečení a nedostal paragon z pokladny, na kterém je rozepsané DPH, datum, popis zboží a další náležitosti, které má správná účtenka obsahovat. U asijských obchodníků se celá věc má tak, že nic takového ve většině případů nedostanete. Až když slušně a důrazně požádáte, obdržíte paskvil z obyčejné pokladny, a k tomu jako bonus protáhlý obličej Asiatky ve smyslu „tak si to sežer, já to teď budu muset přiznat!“.
Kolik toho ve skutečnosti přizná asijský obchodník? To se asi nikdy nedozvíme. Podle jejich účtenek to vypadá, že mnozí z nich ani nejsou plátci DPH. Pokud tomu tak skutečně je, neumím si to dost dobře představit. Myslíte si, že obchod o rozloze 400 m², který má otevřeno 300 dní v roce, neudělá tržbu přesahující 3.334,- Kč za den? Vážně ne? I když vidíte, že se u nich dveře netrhnou a pokaždé, když sem přijdete, mají v obchodě minimálně patnáct až dvacet lidí? Dost silně o tom pochybuji.
Ano, je to levné. Ale skutečně stojí za to tyto šmejdy kupovat? Není lepší se poohlédnout po nějakých výprodejích českých obchodníků a nakoupit u nich? Nebo třeba second hand – vždyť to není žádná ostuda… Věci z „normálního“ obchodu vydrží déle (mám to vyzkoušené) a tím, že je můžete nosit klidně i tři roky nebo i víc, vlastně ušetříte, neboť stejnou, ale odfláknutou věc od Asiatů můžete po pár měsících vyhodit. Praxe je taková, že pokud vám vinou špatné výroby odejdou tepláky za sto dvacet korun, většina z nás se nedívá vlevo, vpravo, hodí je do koše a jde koupit nové. Právě to je voda na mlýn těchto obchodníků. Stojím si za tím, že tepláky za tři stovky vydrží déle, jsou pohodlné a zároveň se nebudu muset s obchodníkem, co mi je prodal, dohadovat o tom, zda se na ně vztahuje záruka nebo nikoliv.
Tvrzení některých zastánců levného nakupování u Asiatů o tom, že všechno pochází z Číny, beru jako neopodstatněné. Třeba světové značky sportovního oblečení a obuvi mají také v Číně svoji výrobu, ale jejich zboží je ušité zcela jinak, déle vydrží, je z kvalitnějších materiálů, a pokud nenarazíte na blbce, ve většině případů se vám podaří oblečení či boty v zákonem dané lhůtě reklamovat.
Možná jsou všechna tato slova zbytečná a veškeré problémy vyřeší zavedení EET. Mám však velký strach, že tito obchodníci budou první, kdo se naučí systém obcházet. Pokud ne, možná se nebudeme stačit divit, o kolik se bude muset jejich zboží zdražit.
Ne nadarmo se říká „zadarmo drahý“. Každý by se měl zamyslet nad tím, zda mu levné zboží stojí za dohady a případnou finanční i psychickou újmu a v neposlední řadě i za mnoho otazníků. Vždyť jde přece o moje peníze, já je vydělám a řádně zdaním, dodržuji zákony a očekávám skutečnost, aby takhle postupoval i ten, u koho své peníze utratím.
I já osobně jsem obdobnou eskapádou s asijským prodejcem kdysi dávno prošel a právě tehdy jsem se zařekl, že už u nich nikdy nekoupím ani tkaničky do bot. Můžete si o mně myslet, co chcete, ale vydrželo mi to a jsem spokojený.
Martin Müller