Tajemné štoly u Spešova

Na emailovou adresu Monitoru nedávno přišla zpráva od čtrnáctiletého Adama Slobody ze Spešova, v níž dával podnět k napsání článku o podzemních štolách v okolí Blanska. Proč ne, řekla jsem si, třeba to bude zajímavé. A jelikož se mi píše lépe o věcech, které vidím na vlastní oči, domluvila jsem si s ním schůzku na sobotní odpoledne, aby mi štoly ukázal. 

Myslela jsem, že nahlédnu do nějaké díry v lese a popovídáme si. Ovšem Adam to vzal vskutku zgruntu. Vyfasovala jsem pracovní kombinézu, helmu se svítilnou a jelo se vstříc dobrodružství. Po téměř dvou hodinách strávených v podzemí jsem musela uznat, že kluci jsou šikovní, zajímají se i o místní historii. Kéž by takových mladých lidí bylo více. A zjistila jsem, že zřejmě netrpím klaustrofobií, jelikož jsem nepocítila nějaké výraznější úzkosti z temných úzkých chodeb, v nichž jsme se místy plazili i po břiše. Ale pak jsem přece jen byla ráda, že stojím opět pod širým nebem.

V lesích v okolí Spešova se nachází několik podzemních štol, v nichž se v devatenáctém století těžila železná ruda. Adam společně se svým kamarádem Honzou Majerechem se o ně starají. Někdy i několikrát týdně na několik hodin zmizí v podzemí, kde prolézají chodby, zkoumají, zda neobjeví nějakou další cestu, a čistí doly například od sesunuté zeminy.

„O prázdninách jsme tady skoro každý den,“ říká Adam, který má kromě tohoto koníčku několik dalších zálib. Jedním z nich je například fotografování – v současné době má i svou malou výstavu fotografií v Obecním domě ve Spešově. Fotí na staré klasické fotoaparáty a snímky si sám vyvolává.

Kromě samotné péče o již známé podzemní chodby hoši zkoušejí hledat i další. „Jdu lesem, když uvidím nějakou díru, jdu se tam mrknout a zjistím, zda je to štola nebo není,“ popisuje mladík.

Pobývání v podzemních prostorách však má svá pravidla. „Jeskyňářské pravidlo je takové, že musejí jít společně nejméně tři lidi. Pokud by se jednomu něco stalo, druhý u něj počká a třetí jde pro pomoc. My tady lezeme dva s tím, že ale vždycky někdo z dospělých ví, že tady jsme a je domluvený čas návratu,“ vysvětluje Adam. V podzemí totiž není signál pro mobilní telefon.

A co na to rodiče? Zdá se, že Adamova maminka se s jeho specifickým koníčkem smířila. „Strach sice mám, ale pořád je to lepší, než kdyby kluci celá odpoledne proseděli u počítače,“ tvrdí.

V některých vlastivědných a historických pracích je uváděn Spešov jako významná lokalita těžby limonitu. V roce 1834 se o něm zmiňuje Karel Reichenbach, v roce 1882 Jindřich Wankel. Těžba nejprve probíhala převážně povrchově. Horníci většinou patřili mezi místní obyvatele, neměli mnoho zkušeností a těžba v 18. století byla poměrně primitivní. Od počátku 19. století se začaly razit horizontální štoly nepříliš hluboko pod povrchem. Ražené chodby měly poněkud malé rozměry. Těžba limonitu byla v okolí Spešova a Dolní Lhoty zastavena v 70. letech 19. století. 

-mha-