Úvodník: A máme po volbách

Jsou za námi další volby – rovnou dvoje. Zvolili jsme si zástupce, kteří za nás budou rozhodovat v Jihomoravském kraji a rovněž senátora, přesněji řečeno senátorku. Ta by za nás měla po šest let zvedat ruku v horní komoře parlamentu. Pro mne osobně mají letošní volby jednoho velkého jmenovatele, kterým je účast, tedy přesněji řečeno neúčast. Finální součty byly skutečně tristní.

V úvodníku, který jsem psal týden před volbami ve speciálním předvolebním vydání, jsem vás vybídnul k účasti ve volbách. Při obou mých návštěvách volební místnosti jsem se komise vyptával na procenta. Číslo vyřčené z úst komisaře mne pokaždé dost nepříjemně překvapilo. Aby ne. V našem městě nakonec přišlo k volbám 38,57% voličů, kteří volili do krajského zastupitelstva a většina z nich přispěla také svým hlasem do senátu. Druhé kolo senátních voleb bylo výrazně horší. K urnám se dostavilo 15,73% voličů, přímo v Blansku to bylo ještě méně – 13,44%.

Celou dobu se zamýšlím nad tím, proč lidé k volbám nepřišli a směju se teoriím našich politiků. Zatímco jedno prohlášení hnutí ANO praví: „Lidé jsou spokojení, změnu nechtějí!“, vzápětí si od některého ze stranických kolegů přečtu citaci: „Výsledky voleb jasně ukazují, že voliči prahnou po změně!“ No a pak si vyberte…

Volby každopádně vyhrálo hnutí ANO a přestože ve svém okolí neznám nikoho, kdo by pana Andreje Babiše vychvaloval, nechal své soupeře za sebou ve většině krajích. Fakt, že v některých krajích nezíská vítězná strana křeslo hejtmana, nechám bez komentáře. Leckdo by mohl označit tuto politickou hru s koalicemi a opozicemi jako nečestnou, neetickou, ba co víc! Někteří občané vidí celou situaci jako podraz na voliče. I mne to nutí k zamyšlení – nemají tak trochu pravdu?

Ale zpět k účasti. To, že občané přišli ke druhému hlasováni senátních voleb v tak mizivém počtu, může znamenat všelicos. Lenost, nechuť jít dva týdny po sobě k urně, případně bojkot senátu jako takového. Když se ohlédneme za šestiletou kariérou senátora našeho regionu Jozefa Regece, pak ostatně není divu. Jeho tvář jsme viděli naposledy roku 2010 před volbami a od té doby jako by nebyl. Až letos se pan senátor začal opět zúčastňovat všech možných akcí, koukal ze spousty billboardů a smál se na nás z inzerátů v novinách a letácích. Podle průzkumů sružení KohoVolit.eu, jež naše zákonodárce sleduje již od roku 2006, byl pan Regec v roce 2015 jedním z nejméně aktivních senátorů a jeho účast při hlasování a schůzích senátu patřila vůbec k nejhorším ze všech.

Více než polovina občanů naší země si myslí, že senát je zbytečná věc. Pravda je taková, že naši sousedi na Slovensku (a nejen oni) existují bez senátu a ničemu to nevadí. Plní senát svoji funkci jakési filtrace toho, co přijde z dolní komory Parlamentu? Politolog Oskar Krejčí v jednom z rozhovorů zmínil: „Nemyslím, že v Česku se senátem bylo přijato méně nedokonalých zákonů než na Slovensku bez senátu.“ I na základě těchto slov by se senát tudíž mohl jevit jako zbytečný.

Jen pro informaci: zrušení senátu není vůbec jednoduchá záležitost. Jelikož jde o změnu ústavy, žádá si tento proces 3/5 hlasů poslanců, ale také 3/5 hlasů senátorů! Ti by samozřejmě přišli o veškerá svoje privilegia a nemalé finanční prostředky. V tomto případě nebuďme naivní, nikdo ze senátorů pod sebou větev nepodřeže. Existují i jiné možnosti, jak by se dal senát zrušit, ale ty jsou podobně složité.

Z toho vyplývá, že senát tu je a ještě nějakou chvíli bude a nám nezbyde než se s tím smířit. Senát je především o lidech a čím kvalitnějšího člověka si zvolíme, tím spíš se můžeme spolehnout na to, že z parlamentu nebudou vypadávat nedodělky a zmetky. Po zkušenostech z posledního období jen doufám, že tentokrát jsme zvolili dobře a paní Vítková bude v úřadu aktivnější než její předchůdce.

Ať už jste pro či proti senátu, myslím si, že je chyba tyto volby ignorovat. Už jen proto, že volební neúčast vás nyní podvědomě zbavuje oprávnění si stěžovat na politickou situaci. A nadávat na politiky – to je přece takový tradiční český sport, že?

Nevolíte? Nestěžujte si…

Martin Müller