Na kávě s Jakubem Lysoněm

Naděje českého rychlobruslení – šestadvacetiletý Jakub Lysoň – se nyní poctivě připravuje na zimní sezónu. Vede oficiální žebříček českých ledových rychlobruslařů na 300 m. Na 500 m a 1000 m je třetí, na 1500 m čtvrtý. „Škoda, že k rychlobruslařům nepřišel už před deseti roky,“ řekl o něm šéftrenér Nowis TEAMu i Martiny Sáblíkové Petr Novák. O to větší je to však senzace, že s rychlobruslením začal teprve před Vánocemi.

Jak jste se dostal k rychlobruslení? Už nějakou dobu jsem měl zálusk na to, že bych se rád zkusil projet na dlouhých nožích, tak jsem si našel na internetu kontakt na svaz rychlobruslařů a napsal jsem jim e-mail, že bych si to rád zkusil a zda mám nějakou šanci. Koncem října se mi ozval trenér, který zrovna přesouval oddíl z Brna do Blanska, což se mi hodilo. Půjčil mi brusle, které toho měly už hodně za sebou, prý byly i na olympiádě v Calgary. Byly to ještě klasické staré pevné nože, ne klapačky, na kterých se teď jezdí. Naučil jsem se na nich stát a chytat balanc a začal jsem pilovat techniku. Koncem prosince jsme odjeli do Německa na první závody, tam jsem absolvoval pětistovku a kilometr.

S jakým výsledkem? Tam jsem dal čas snad kolem 47 vteřin. Němečtí správci ledu ze mě moc radost neměli, když mě viděli projíždět zatáčkou, protože jsem jim zničil led. Museli na chvíli přerušit závod a upravit jej. To byly moje začátky. Na konci sezóny jsem se dostal na 41 vteřin. Už mám i lepší brusle – klapačky, na kterých se mi jezdí mnohem lépe.

Kde se trénuje? Jezdím trénovat do Německa a snad ten čas půjde ještě níž. Do konce září ještě všude není dlouhý led a jezdí se na normální zimní stadiony, trénuje se venku i na inline bruslích. Když je někde přes léto dlouhý led, většinou si ho zamluví ti, kteří na rychlobruslích už nějaký ten pátek jezdí. Tam má šanci pouze světová špička. Jediný led, který je teď k dispozici, je v německém Inzellu, ale tam prostor pro normální smrtelníky není. To byste musela jezdit čas na pětistovku kolem 35 vteřin, aby vás tam vůbec vzali, což je pro mě teda ještě celkem daleko. I když… (úsměv) Je fakt, že od března jsem potrénoval celkem dost, takže ten čas bych mohl stáhnout dolů.

A vyhlídky do budoucna? Uvidíme, jaký zajedu čas na prvních závodech, které máme naplánovány na říjen. Tam se uvidí, jak na tom budu. Teď nejlepší český sprinter má na pětistovce čas 39 vteřin. Jsou přede mnou dva – Kopřiva a Briešťanský, takže ty bych chtěl určitě dohnat. Přece jen, mají trochu náskok, už na tom stojí déle než já. Sprintérské tratě jsou moje doména, na ty se chci více zaměřit, protože na dlouhé tratě musíte mít hodně naježděno, to už asi nezvládnu.

Jaký máte teď cíl? Určitě bych si chtěl zajet na nějakém evropském šampionátu, což záleží na časech, které zajedu na prvních závodech. Kdyby se mi to povedlo, bylo by to super. Dělám pro to, co můžu.

Co konkrétně? Co se týká tréninku, už třetím rokem trénuji crossfit. To je směs vzpírání, gymnastiky, atletiky, a všech možných sportů, i plavání je tam. Je to teď hodně populární. Dost mi to pomáhá, ale největší trénink je běhání – nadýchat to, naběhat – a inlajnové brusle. Pořídil jsem si zátěžovou desetikilovou vestu. Pořád je potřeba něco dělat, hlavně cvičit nohy. Tím, že pracuji, snažím se trénovat aspoň pětkrát týdně. Pětkrát šestkrát týdně. Jeden den si nechávám vždy na odpočinek. Jinak se vždy po práci snažím něco dělat – vyjedu si na bruslích, jdu běhat nebo zvedat železa do gymu.

V čem spatřujete hlavní rozdíl mezi hokejem a rychlobruslením? V rychlobruslení to za vás nikdo neudělá, člověk musí sám za sebe. Není to jako v hokeji, tam jste v týmu, přece jen se můžete schovat a nemusí být úplně vidět ta vaše práce. Ale když je člověk sám na těch bruslích, záleží vše jen na něm – jak si nabrousí brusle, jak se na to připraví, je to vše jen jeho snaha.

Hokej už hrát nebudete? S hokejem to je teď složitější. Chtěl bych hrát, ale nejde dělat dva těžké sporty zaráz. Rychlobruslení je teď pro mě sport číslo jedna a hokej tedy odsouvám na vedlejší kolej.

Jaká je vaše profese? Pracuji na pozici radiologického fyzika v blanenské nemocnici.

Můžete to přiblížit? Kdybyste mě chtěli najít, nejspíš mě najdete u gammakamer na oddělení nukleární medicíny nebo u CT na radiodiagnostice. V mé pracovní náplni je ověřování fyzikálních vlastností těchto přístrojů, kontrola radiační ochrany na odděleních. Na ONM je mou prací sledování dozimetrie pacientů i zaměstnanců a v neposlední řadě i výpočet dávky léčebného radioaktivního jodu, který u nás dostávají pacienti s onemocněním štítné žlázy.

Co je priorita? Sport nebo medicína? Tím, že si sportem zatím na sebe nevydělám, je práce stále na prvním místě. Sport mě baví, jsem ze sportovní rodiny – mamka hrála basket, taťka jezdil na kole. Oba dva to dělali vrcholově na vysoké úrovni, takže ke sportu mám blízko. Ale pokud nikdo nepřijde a nenabídne mi, že mě bude sponzorovat, budu v práci pořád. (smích)

Tím, že musejí čeští rychlobruslaři cestovat na tréninky do zahraničí, je to poměrně finančně náročná disciplína… Přesně. To máte dopravu, ubytování, vstupy na led… Není to žádná legrace. Proto nechápu, proč už se u nás nepostavila nějaká hala, není to normální. Když máme několikanásobnou mistryni světa a olympijskou vítězku, myslím, že by se na to peníze najít měly. Nejbližší krytá hala je myslím v německém Erfurtu. Je to škoda, protože Martina Sáblíková taky jednou skončí a pak už třeba nebude nikdo takový, kdo vyhraje, kam přijede.

Nějaké snahy byly v Brně… Nějaké plány postavit halu prý byly, ale zas to nedopadlo. Nevím, proč to nevyšlo a co tam bylo za problém.

Taková hala by sloužila jen rychlobruslařům? Právě že ne. Dělá se to tak, že na okraji je čtyřsetmetrový ovál a uvnitř je ještě hokejové hřiště, to se tam krásně vejde. Není to na zápasy, ale na tréninky je to ideální. Někdy bývá ještě kolem ledového oválu běžecká dráha na trénování. Ale stačila by třeba i dráha nezastřešená, v zimě ji nechat zamrazit a v létě využít třeba na inliny, to by určitě nestálo tolik peněz.

S Martinou Sáblíkovou jste se potkal? Viděl jsem ji dvakrát, poprvé na závodech v Inzellu i s trenérem Novákem, tam jsme si i chvíli popovídali, a pak ve Žďáru nad Sázavou. Je to skromná holka a na nic si nehraje.

Je vaším vzorem? Ano, určitě. Svým přístupem k tréninku, tvrdou dřinou a odříkáním si vybojovala svoji slávu. Fandím jí a snad se od ní i něco naučím.

Marie Hasoňová