Už je to nějaký pátek, co jsem si maturitní zkoušku neboli zkoušku dospělosti odbyl na blanenském gymnáziu. Na léta studií a konec konců i na maturitu s odstupem času vzpomínám velmi rád. Ačkoli jsem nepatřil zrovna k pilným studentům, na závěrečnou zkoušku jsem se nakonec poctivě připravil. Bylo to těžké, stálo mě to mnoho sil, probdělých nocí a nervů, ale maturita, kterou jsme v té době všichni považovali za jednu z nejdůležitějších zkoušek v životě, byla zdárně za mnou. Jak jsou na tom maturanti? Jakou váhu má tato zkouška dnes?

Přišel mi anonym. Naložil jsem s ním tak, jak se sluší a patří – skončil v koši. Po jeho přečtení mi ale hluboko v hlavě odpočíval mohutný brouk. Stručně řečeno, obsahem dopisu bylo rozhořčené sdělení maminky studentky jedné z blanenských středních škol, že její dcera společně s dalšími asi dvěma třetinami třídy nesplnila maturitní zkoušku. To, že někdo neudělá maturitu, není žádná katastrofa, spíš mne zarazilo ono číslo. Dvě třetiny celé třídy? To je přece jen trochu moc.

Rozhodl jsem se tedy zavolat ředitelce školy. Ta byla velmi ochotná a sdělila mi, že sice nemá úplně přesná čísla, a tudíž neví, zda šlo skutečně o dvě třetiny studentů, avšak s jistotou mi mohla potvrdit, že v jedné třídě problém byl. Nicméně všichni jejich studenti prošli praktickou i písemnou částí maturitní zkoušky a pohořeli u didaktických testů z českého a cizího jazyka, které jsou přidělovány státem. Slovy paní ředitelky – chyba bude zřejmě jak ve studentech samotných, kteří podcenili přípravu na zkoušku, tak i v systému.

Nezbývá než souhlasit. V době internetu, kde jsou didaktické testy online k vyzkoušení, katalog požadovaných znalostí, stovky zdrojů a odkazů a miliony stránek se studijními materiály, je to opravdu jen o osobní přípravě a přístupu. Ale kantor ve škole sedí taky proto, aby své studenty na zkoušku připravil. Těžko íct, kde byl problém.

Nemyslím si, že klást stejné podmínky maturantům ve všech školách v republice je správná věc. Test z češtiny a cizího jazyka dostane podle současné legislativy na chlup stejný jak student odborného učiliště se zaměřením na elektroniku, tak i student elitního gymnázia. Všichni na shodnou startovní čáru! Nabízí se otázka, proč se na studijně náročnější gymnázium hlásit. Můžeme přece chodit na jinou, jednodušší školu, když ve výsledku budeme postaveni před shodný test! Nehledě na to, že hodinové dotace budou u studentů gymnázia v porovnání s návštěvníky odborné školy, kterým každý týden pár dní ukrojí povinná praxe, patrně rozdílné. Tohle jsou shodné podmínky?

Abych neplácal jen tak do větru slova o tom, že se dnes dává maturita studentům zadarmo, otevřel jsem si web www.novamaturita.cz a vyzkoušel si letošní maturitní didaktický test z českého jazyka na vlastní kůži. A výsledek? Prošel bych. Problémy mi dělaly spíše otázky z literatury, kterých ovšem v testu příliš nebylo, naopak v otázkách z pravopisu se mi některé body zdály až příliš jednoduché. Taky jsem se zastavil nad slovním pojmem epizeuxis, ale jak jsem později zjistil, bylo to jedno z letošních hodně diskutovaných témat. V testu to zjevně nemělo co dělat. Ačkoli podmínky stanoví toto pojmenování znát, v praktickém životě se s ním nesetkáte, ani vás nenapadne jej použít. Bůhví kolik studentů právě kvůli tomuto bodu bude muset test na podzim opakovat…

Češtinu by měl ovládat každý, kdo chce uspět u maturitní zkoušky. Pravopis rozhodně. A vědět, kdo byla Božena Němcová, František Palacký nebo Jan Werich, by mělo patřit k obecnému kulturnímu a literárnímu rozhledu každého z nás, nejen absolventa střední školy. To je, myslím, zcela bez debat. Když vidím, jakým způsobem se dnes většina dětí, ale i dospělých (i těch, kteří mají maturitu!) vyjadřují, je mi z toho velmi smutno. Háčky, čárky, interpunkce, pravopisné chyby… To je však téma na jiný úvodník.

Podle posledních zpráv čeká studenty od roku 2020 nově další povinný maturitní předmět – matematika. Mám veliké štěstí, že se toho jako student nedočkám, neboť tento předmět se mi na střední škole jevil jako velmi složitý. Naštěstí si v běžném životě vystačím (a myslím si, že většina z nás to má stejně) s rozsahem učiva základní školy. Nechci věštit z křišťálové koule, ale předpokládám, že povinná maturita z matematiky nepovede k ničemu dobrému. Nedovedu si představit, k čemu absolvent konzervatoře využije integrály či derivace, případně logaritmické pravítko, ale snad pánové a dámy na ministerstvu školství vědí, co dělají.

Slovo maturita dnes rozhodně nemá takovou váhu jako dřív. Ještě před pár lety to byl životní bod, kterého jen tak někdo nedosáhl. Jen pro srovnání – zatímco v roce 1991 bylo 30% populace šťastnými držiteli úspěšného maturitního vysvědčení, dnes je toto číslo téměř dvojnásobné a stále se zvyšuje. Jen letos maturovalo 77% věkového ročníku. Hovoří to o celkové úrovni vzdělanosti našeho národa nebo jde spíš o to, že na maturitní zkoušku dnes díky její přístupnosti dosáhne každý druhý?

Martin Müller