Na kávě s Vaškem Kolářem

S Vaškem Kolářem jsem se původně sešel jen na krátké informativní schůzce. Nakonec se Vašek tak rozpovídal, že po hodině jsem měl dostatek materiálu na slušný rozhovor. O tom, jak se daří blanenskému mistru světa v biketrialu v našem městě obecně, bude právě dnešní rozhovor.

Jak probíhá zimní příprava v klubu biketrialistů v Blansku?

Momentálně je v klubu okolo 14 dětí, se kterými trénujeme čtyřikrát týdně. Přes zimu sice nejsou závody, ale o to víc se věnujeme přípravě na sezónu. Jednou týdně absolvujeme kondiční trénink v hale školy TGM, zbylé tři dny v týdnu se připravujeme na kole v menší místnosti na ulici Svatopluka Čecha, kterou máme pronajatou.

Skutečně se přes zimu nezávodí? 

Opravdu jen zřídka. Teď jsme měli halový závod v Olomouci a v Prusicích u Prahy, ale pro mě je to spíše dobrý trénink. Když už jedeme někam na závody, bývá to většinou hodně volné, ale jako příprava pro prcky to funguje výborně. Mimo sezónu se více věnuji osobní přípravě – posilovna, kondička, atd. Co člověk nacvičí přes zimu, z toho potom těží během sezóny, už to mám vyzkoušené. V současnosti sednu na kolo tak dvakrát-třikrát týdně, abych to úplně nezapomněl. Ale už brzy začne být teplo, potom budu méně cvičit a na kole trénovat každý den. Maximální forma by se měla dostavit v létě, kdy se jedou nejdůležitější závody, tudíž v době, kdy to nejvíce potřebuji.

Naplánované to máš hezky…

Když jsem byl mladší, tohle jsem vůbec neřešil. S přibývajícími léty se přípravou a laděním formy zabývám stále víc. Člověk nad tím přemýšlet musí, bez toho to nejde.

V Blansku jsi se stal předsedou biketrialového klubu. Přibylo ti práce?

Docela jsem se divil, kolik je s takovým klubem vyřizování a papírování. Naštěstí jsem si našel v řadách rodičů malých biketrialistů zdatné pomocníky, kteří se do dění v klubu aktivně zapojují. Velký dík patří zejména Jirkovi Sehnalovi, který mi pomáhá s nejnutnější administrativou. Zde se skutečně jedná o spoustu práce, která není vidět, ale ve skutečnosti je pro klub velmi důležitá.

Co váš areál na Sportovním ostrově Ludvíka Daňka?

Za minulého vedení klubu se tady udělala sice spousta práce, ale moje představa byla zcela odlišná. Na mé názory a nápady nebyl brán ohled. Například v posledních měsících starého vedení se tu udělalo více překážek pro parkour než pro biketrial, což mně nepřišlo správné.

Dělíte se stále s parkouristy o tento prostor?

Parkouristé tu od začátku v podstatě neměli co dělat, jelikož je to Trial Park. Tím, že Martin Kakáč jezdí i biketrial a dělá i parkour/freerun, tak se na parku začalo více skákat po nohách než na kole. Od té doby, co jsem převzal vedení klubu, to vypadá, jako bychom je odsud vyhodili, ale takhle to není. Snažili jsme se s nimi rozumně domluvit na nějakých pravidlech, ale nakonec jsme se nerozešli v dobrém. Ještě před dvěma lety jsem si v našem vlastním trialovém parku díky parkouristům připadal, jako bych sem vůbec nepatřil, jako bych byl na návštěvě, přičemž to mělo fungovat přesně obráceně. Lítal mi při tréninku balón kolem hlavy, z překážek lezly hřebíky a mně si chodil stěžovat pan Krejčíř, že mu lezeme na trávník baseballového hřiště. Malá bouda měla sloužit k odkládání batohů a pro odpočinek. Nejdřív byla bouda plná žíněnek, takže se do ní nedalo ani dostat. Potom tam parkouristé hráli hry na playstation a naše děti z biketrialu to samozřejmě přitahovalo více než kolo. U boudy bylo rozbité okno od míče a opět to museli opravovit rodiče trialistů. Také se válely v boudě flašky od alkoholu, což opravdu není ten správný směr pro děti. Nechci si tu stěžovat a psát, jak jsou parkouristé špatní. Je mi to na jednu stranu líto, protože někteří z nich jsou moji kamarádi a rozhodně jsme nechtěli jako klub zakazovat někomu sportovat, ale opravdu jejich chování nebylo správné a nelituji toho, že trial park dnes slouží opravdu jen k trénování biketrialu a pořádání závodů.

Jakým způsobem si tedy zvelebujete svůj trial park?

Začali jsme už intenzivně pracovat, máme s tímto prostorem velké plány, ale to nepůjde ze dne na den. Chceme opravdu velké změny, pořádat zde závody a celkově pozvednout úroveň naší základny. Už loni jsme tu strávili spoustu dní tvrdou prací a letos v tom chceme pokračovat, i když je to opravdu složité. Každý víkend máme závody a pro mě je hlavní prioritou trénink, tudíž času není na rozdávání. Přibylo mnoho nových překážek, několik jsme jich opravili, spoustu dalších je připravených k instalaci, jelikož v květnu nás čeká mistrovství republiky a na podzim hry mládeže, které tu budeme pořádat. Koncem tohoto roku už to tu bude vypadat podstatně lépe, což je skvělé jak pro nás, pro členy klubu, tak i pro širokou veřejnost.

Máme vymyšlené zcela nové překážky, designově zcela unikátní. Jedna překážka bude vypadat jako hrací karty, jiná jako domino, další třeba jako hrací kostky, tužky nebo zápalky. Čekáme, až skončí zima a postupně začneme pracovat. Na našich stránkách www.biketrialblansko.cz se můžete podívat, jak by náš areál měl vypadat, až bude hotový.

V posledních týdnech řešíte také jeden problém s černou stavbou – velkou boudou, která bez stavebního povolení ve vašem prostoru vznikla. Jak k tomu došlo?

Ano, to je pravda, zde jsme udělali velkou chybu a nepopírám ji. Původně jsme zamýšleli postavit jen docela obyčejný přístřešek na schovávání překážek a trénink pod střechou, když prší nebo sněží. Ovšem trochu se nám to vymklo z rukou a nakonec z toho vznikla stavba, která se malou pergolou skutečně nazývat nedá. Jsem si plně vědom toho, že jsme udělali chybu, i když jsme si ji zprvu neuvědomili, ale stalo se. Momentálně hala není hotová. Chybí dveře, okna, atd. Máme zažádáno o dodatečné stavební povolení, kde máme dodané veškeré podklady. Věřím, že vše dopadne dobře, přestože někteří naši „příznivci“ nám hází klacky pod nohy a rádi by nám uškodili. Byla by škoda zbourat stavbu, kterou tu nutně potřebujeme, a kterou jsme si ve svém vlastním volnu sami postavili. Také může sloužit v budoucnu jako hala pro trénink dětí a my ušetříme za pronájem místnosti na ulici Svatopluka Čecha.

Nestačím se divit, na co všechno najdeš ve svém kalendáři čas. Tohle se přece musí tvého tréninkového plánu dotknout?!

Snažím se, aby tomu tak nebylo, i když je pravda, že občas mi to malinko plány naruší. Rozhodně jsem brigádám nevěnoval tolik času, kolik většina rodičů našich členů. A přestože by bylo logické, abych se věnoval především své vlastní přípravě na sezónu, snažím se pracovat na fyzické přípravě s dětmi a předávat jim své zkušenosti. Chci, aby se biketrial v Blansku rozrůstal, a nedívali se na něj lidé jako na malý sport.

Je v klubu někdo, u koho vidíš velký talent?

Těžko říct. Zatím se mi jako talent jeví malý Jirka Sehnal, ale je mu teprve sedm let, takže je brzy na nějaké soudy či předpoklady. Uvidíme, jak na tom bude ve srovnání se světovou úrovní. Ostatní v klubu se také zlepšují. Je to o tréninku. Je potřeba, aby děti měly kolo přirostlé k sobě, aby na něm denně stály. Já osobně se lépe a bezpečněji cítím na kole než na nohách. Dnes jsou na tom děti jinak, než jsme byli my. Mají daleko lepší a lehčí kola a technika skoků je jiná. Je evidentní, že tento sport se stále vyvíjí a skutečně je těžké říct, zda někdo z našich členů bude jednou patřit do světové třídy.

Jak bude vypadat tvoje letošní sezóna?

Celá sezóna je jedním velikým kolotočem. Závody jsou skoro každý týden – ročně jich bývá kolem čtyřicítky. V trialu na kole existují dvě federace. Jedna se jezdí v přírodě, druhá na uměle vytvořených překážkách. Jsou to dva sporty, dvě odlišné disciplíny s jinými pravidly. Na pohled pro diváka stejné, ale pro jezdce hodně odlišné. Tudíž se jedou dvě mistrovství světa. Jedno tady u nás v Blansku v srpnu a druhé v Itálii, obou se určitě zúčastním. Chystám se na mistrovství Evropy na Sardinii, do Belgie na závody světového poháru, do Francie, Španělska, Rakouska a určitě mne čeká velká spousta závodů tady u nás v České republice.

Skutečně nemám dostatek sil na to, abych absolvoval všechny závody. S tím souvisí i to plánování formy – například na Sardinii plánuji zůstat o týden déle, přičemž na jedné straně oželím sice závod mistrovství ČR, ale na straně druhé tady absolvuji účinný tréninkový týden, díky němuž si snad zajistím lepší výsledky v dalších závodech. Forma určitě není optimální po celý rok, je třeba jí trochu pomoct.

Pojedeš v létě na dovolenou?

Každý rok si naplánuji dovolenou po mistrovství světa bez kola, ale to se mi ještě nikdy nepovedlo, vždycky jede kolo se mnou. Vlastně ani nevím, zda by mě taková dovolená bavila. Asi by mi přišlo, že válením se někde u vody příliš zaostávám za ostatními a měl bych deprese 🙂 Tudíž dovolenou určitě spojím s nějakými závody, ale určitě ji nestrávím nicneděláním.

Martin Müller