Na kávě se Stanislavem Komínkem

Se Stanislavem Komínkem z Blanska jsem si při zázvorovém čaji povídala o fair trade i globálních souvislostech a ovlivňování životů lidí na celém světě. Tvrdí, že jsme v podstatě první generací, která může významně ovlivňovat věci v globálním měřítku. „Jsme ti, na které jsme čekali, tak s tím musíme dobře nakládat,“ říká expert na kampaně a fair trade z organizace NaZemi.

V Blansku pořádáte dvě důležité akce…

V naší organizaci NaZemi koordinujeme dvě celorepublikové akce, s ženou se do nich snažíme zapojit i Blansko. Férová snídaně se koná už pět let, a loni jsme poprvé přidali Výstavu na stromech. Do Férové snídaně se v loňském roce zapojilo s Blanskem přes sto třicet míst v České republice. Lidé na tomto piknikovém happeningu vyjadřují podporu lokálním a fairtradovým pěstitelům.

Co je náplní vaší práce v organizaci NaZemi?

Mám to velmi pestré. Jednak koordinuji zmíněné celorepublikové akce, a jednak jsem ve spojení se stovkami lidí v České republice, kteří se snaží zvyšovat povědomí o fair trade a globálních souvislostech, o pracovních podmínkách v zemích Afriky, Latinské Ameriky a Asie. Kromě toho vytvářím propagační materiály, jsem v kontaktu se zástupci měst a škol. Snažím se je motivovat k tomu, aby podporovali odpovědnou spotřebu a z veřejných prostředků nekupovali dětskou práci.

Jak vznikla Výstava na stromech? 

Před dvěma lety jsem byl v Guatemale, kdy nás doprovázel štáb České televize na cestě za pěstiteli kávy, a protože oni spíš natáčeli, já jsem fotil a dělal rozhovory. A z těch fotek jsme se rozhodli udělat výstavu. Říkal jsem si, že by byla škoda, aby výstava byla pouze na jednom místě, a že by bylo pěkné, aby ji vidělo co nejvíce lidí, kteří by se mohli s problematikou seznámit. Dostali jsme nápad, jak akci dostat na co nejvíce míst. Nakonec visela plakátová výstava celý říjnový týden současně v čtyřiceti osmi parcích naší republiky.

To byl váš nápad? 

Ano, a celý koncept mi přijde jako revoluční, ještě jsem se s tím nikde ve světě nesetkal, že by někdo koordinoval výstavu, která je současně na tolika místech v jednom okamžiku.

Můžete vysvětlit, co je to fair trade? 

Je to takový obchod, který umožňuje lidem uživit se vlastní prací za důstojných podmínek. Většinou jsou do systému fair trade zapojeni pěstitelé kávy, kakaa, čaje, cukrové třtiny. Rozvoj a prosperita západního světa jsou už od dob kolonizace postaveny na zneužívání lidí v zemích globálního Jihu. Když chceme levné banány nebo trička, musí na tom někdo být bitý.  Více než polovina lidí na naší planetě žije pod hranicí chudoby.

Jak z toho ven? 

Není to jednoduché a vyžaduje to systémovou změnu. Důležitá je také osobní zodpovědnost spotřebitelů, aby se zamýšleli nad tím, co kupují a co podporují svým nákupem. Máme obrovskou moc. S každou korunou, kterou vydáme, si vytváříme svět, jaký chceme, aby byl. Když chceme podpořit místního farmáře, nakupujeme u něj. Když nakoupíme tričko za stovku, znamená to, že ho šily za děsných podmínek ženy a dívky někde v Bangladéši, vydělaly si sotva na rýži a na ubytování v malém přístřešku a neměly třeba možnost vidět ani vlastní děti, protože přicházely domů až v noci. Pokud si koupíme eticky vyrobené tričko, máme možnost podpořit to, aby se zaměstnanci dokázali uživit vlastní prací, viděli svoje děti, mohli podporovat jejich vzdělání; to je velmi důležité.

Jak poznáme fairtradové výrobky? 

U některých věcí je to jednodušší, základní zemědělské komodity jako káva, kakao, rýže nebo bavlna nesou modrozelenou certifikační známku systému Fairtrade International. Fairtradové výrobky jsou i bez této známky Fairtrade, musí být ale obchodovány členy Světové fairtradové organizace. U některých produktů je to s etickou výrobou obtížné, když si koupíte třeba biotričko, neznamená, že na něm nepracovaly děti a že šičky nebyly zneužívány. Ale existuje několik firem, které jsou členy různých důvěryhodných nezávislých vícestranných iniciativ.

Lze v Blansku nakupovat férově? 

V Blansku se dá podporovat lokální výroba, můžeme kupovat produkty od místních farmářů, v obchodě můžeme preferovat fairtradovou kávu. Spousta věcí se dá nakoupit přes internet. Fairtradovou kávu si lze v Blansku dát jen v pizzerii Pizzazz. Ale třeba město Brno má zájem stát se Fairtradovým městem, což znamená splnit několik kritérií, a jedním z nich i dostatek obchodů a restaurací s fairtradovými výrobky. V Brně je přes padesát takových obchodů a přes dvacet restaurací. Fair trade zde má podporu aktivistů i místních politiků.

Máte nějaký domácí chov?

Obecně nerad nakupuji a jsem rád, když si nějaké věci můžu sám vyrobit nebo vypěstovat. Samozřejmě v běžných podmínkách ve městě to není jednoduché. Chtěl bych mít třeba ovce a úly se včelami, ale pokud člověk má dělit čas mezi rodinu, práci a koníčky, na domácí chov už potom čas nemá. Ale máme slepice. Postavil jsem kurník ze starých desek. Zašel jsem do sběrného dvora, zaplatil stovku a pobral jsem staré obývákové skříně, z nichž jsem kurník postavil. Takže mám radost i z toho, že jsem nemusel podporovat nějakou zbytečnou výrobu dřevotřískových desek někde v Ikea nebo v Bauhausu.

Je to zároveň edukativní prvek – protože máme malé děti, přijde mi důležité, aby věděly, odkud věci pocházejí, aby měly k věcem okolo vztah. To je také jednou z nadějí do budoucna, že se lidé snaží mít zase vztah k věcem, nejenom je slepě konzumovat. Vědomí, odkud věci pocházejí, kdo za tím stojí, kolik energie někoho stálo je vyrobit – to spoustu lidí zajímá.

Mají lidé dostatečné povědomí o fair trade? 

Pořád se to týká jen určitého procenta lidí, kteří se o problematiku zajímají. Spousta lidí řeší čistě provozní záležitosti, ať už z důvodů ekonomických, záměrné ignorance či kapacity schopností vůbec vnímat další souvislosti. Počet zájemců o fair trade stoupá, ale nikdy nebude stoprocentní. Ale třeba ve Velké Británii 40 % cukru nebo 20 % květin v Německu je fairtradových. V Evropském parlamentu pijí jenom fairtradovou kávu a čaje, v roce 2015 tam snědli na jednáních celkem 5 tun fairtradových banánů.

Co vás překvapilo na návštěvě v Guatemale?

Už jsem předtím navštívil pěstitelská družstva v Peru, takže už mě to zase moc nešokovalo. Bydlel jsem v hotelu, u kterého před rokem postříleli řidiče kamionu, a za rohem sídlila místní narkomafie. Běžní lidé tam žijí spokojeně, rodiny pospolu. Mluvil jsem s domorodými mayskými Indiány z různých kmenů. Dnes pěstují skvělou vysokohorskou arabiku a chtějí se tím uživit. Mají silný vztah k půdě, oproti přistěhovalcům z jiných částí země by na svůj pozemek nedaly žádné chemikálie.

Potěšila mě laskavost a dobrota lidí, kteří tam žijí. I s málem jsou velmi spokojení, usměvaví, rádi pomáhají druhým. Překvapilo mě, jak tam dobře funguje družstevnictví. Pěstitelská družstva v Latinské Americe mají třeba dvě stě až dva tisíce členů, kteří vzájemně spolupracují. Družstva jim opravdu pomáhají, všichni jejich členové mají možnost demokraticky rozhodovat o tom, kdo bude ve vedení družstva, jak se rozdělí volné peníze, do čeho se bude investovat.

Všechno souvisí se vším… 

Každý z nás ovlivňuje chod naší planety. Pěkná propojení se ukazují v době zvýšené migrace do Evropy, protože důvody, které vedou k tomu, aby lidé opouštěli své domovy, velmi často souvisí s naším způsobem života. Důvody nejsou jen čistě ekonomické nebo postavené jen na ozbrojených konfliktech – my jsme mimochodem významní dodavatelé zbraní do zemí, kde konflikty jsou, takže to zase ovlivňujeme. Jedním z hlavních důvodů jsou klimatické změny. Tím, že využíváme fosilní paliva, jezdíme auty, podporujeme neudržitelný ekonomický růst a obrovskou spotřebu, i tím, že jíme v takové míře maso, se podílíme na zvyšování rychlosti globálního oteplování. Například krávy totiž produkují metan, který je jednou z příčin zmenšování ozonové vrstvy. Velmi zjednodušeně řečeno – tím, že si dám steak, způsobím, že sem přijde další člověk z východní Afriky, protože se mu tam vysuší pozemky, na kterých dlouhodobě hospodařil a už není možné tam něco vypěstovat. Je donucen opustit svou zemi a jít tam, kde se může uživit.

Tím, že lidé vlivem klimatických změn ztrácejí svoje políčka, dochází k sociálním třenicím a ozbrojeným konfliktům. V současné době je v pohybu miliarda lidí. Každý sedmý člověk se někam přesunuje. Tento jev nelze změnit a je potřeba se tomu přizpůsobit. Podle mě tou hlavní výzvou do budoucna je, aby pedagogové budoucí generaci připravovali na život v globalizovaném světě. Aby posilovali její kritické myšlení, schopnost komunikace, nenásilného řešení problémů a spolupráce.

Jste vegetarián? 

Nejsem vegetarián, když mi někdo nabídne jídlo z masa, sním je, ale sám s masem nevařím. Používám zeleninu a různé luštěniny, rád vařím různá karí.

Vaše další aktivity?

Hraji basket za muže Blansko. Letos jsme první v tabulce a asi postoupíme do vyšší soutěže. Taky rád rybařím. A nejdůležitější je pro mě samozřejmě rodina.

Na co byste chtěl pozvat blanenské občany? 

Bude zase Férová snídaně, a to dopoledne v sobotu 14. května v zámeckém parku. Kdo si bude chtít jít zapiknikovat, ať vezme své kamarády, deku, košík s dobrotami od místních pěstitelů a do konvice fairtradový čaj.

Marie Hasoňová