Freddieho sloupek: Jako by to bylo včera…

…co jsem psal tradičně smířlivý sloupek spolu s blížícím se koncem roku a už je to tady zase… Každým rokem, hned někdy kolem mých únorových narozenin začínám okolí připomínat nenápadný fakt, spočívající v tom, že „za chvíli budou Vánoce“. Většinou mi bývá doporučeno, abych se odebral do jistých míst. Nedivím se. Mnohým lidem se právě prožitý vánoční stres přelévá ještě do několika prvních týdnů nového roku a pak je jakákoli zmínka o svátcích „klidu a míru“ považována (přiznám se, že někdy i právem) za provokaci.

Ale kdo mě zná, dobře ví, že k mému naturelu tak nějak patří provokovat, pobuřovat, odporovat, rozporovat, nesouhlasit a dalo by se pokračovat dál. S koncem roku je na spoustě obyvatelstva vidět, o čem že ty svátky jsou. O mega-giga-multi-super slevách a výprodejích, o přeplněných parkovištích, „vytřeštěných“ očích lidí, kteří běží vstříc tomu, co ještě nestihli a stihnout „musí“. O gruntování a pečení, o vymýšlení, co dát babičce pod stromeček a spoustě starostí podobného kalibru.

Stačí si jen uvědomit, že babičce je pravděpodobně úplně jedno, co dostane, hlavně, že bude s vámi. Že spousta z upečeného cukroví se vyhodí nebo přírodní cestou časem promění na šunku, či jitrnice. Že po gruntování je výsledek vidět v tom předvánočním shonu asi prvních 5 minut a pak je to zase jako dřív. Že rozhodně neplatí: nakoupím ve slevě = šetřím… Znám to z vlastní zkušenosti.

S trochou nadsázky můžu svým bližním říci: „Kdybyste se rozčilovali a stresovali celý rok, jako to dělám já, o Vánocích by vám to tak nepřišlo…“ Ale v tom případě se už radši klidím, abych někoho neměl na svědomí. 🙂

Ale vážně. Dárky, cukroví, společné chvíle s rodinou, stromeček, to všechno je skvělé. Jen je třeba si uvědomit, a to se dost možná budu opakovat:

Ten, kdo nemůže najít Vánoce ve svém srdci, nikdy je neobjeví ani pod stromečkem…

Vánoce v srdci pak můžete mít každý den, celý rok. Srdce a duše je to, co se počítá. Uvědomuji si to každý den, hlavně díky daru, který jsem dostal pod stromeček kdysi dávno. Na světě jsem tehdy nebyl ani já, ani moje rodiče, prarodiče, prapraprarodiče, ale dar jsme dostali stejný.

Takže pro mě jsou Vánoce obdobím, kdy děkuji Bohu za rodinu, přátele, zdraví, za vše co mne potkalo a potká. A především za to, že mám někoho, díky komu to tady na této planetě dokážu přežít. Za BOŽÍ DÁREK obrazně i doslova. Za to, že se v Betlémě narodil Ježíš Kristus…

Takže, „VŠECHNO NEJLEPŠÍ K NAROZENINÁM, KÁMO!!!“ A hezký a požehnaný (nejen) konec roku vám všem!!!

Freddie (freddiemail@email.cz)