Úvodník: Otázka přístupu

Že tak závažná věc, jako je rekonstrukce nejrušnější ulice v Blansku, vzbudí u občanů velký zájem, bylo každému jistě předem jasné. Že zájem přeroste v naštvání poté, co nebyl dodržen termín, se také dalo čekat, zvlášť když stavba i za hezkého počasí často zela prázdnotou a jedinou „akci“ na staveništi obstarával spuštěný semafor komplikující dopravu ještě víc. Ano, rekonstrukce průtahu trvá dlouho, pracovní úsilí na stavbě nepůsobí přesvědčivým dojmem, a proto by nikoho nemělo překvapit rostoucí množství nevraživých a posměšných reakcí občanů. Je třeba totiž přiznat, že jejich naštvání je oprávněné. Nemělo by překvapit, ale podle všeho překvapilo. Jak jinak si totiž vysvětlit způsob, jakým město s frustrovanými občany komunikuje!?!

Stačí nahlédnout do sekce Otázky a odpovědi na webových stránkách města – www.blansko.cz a hned je každému jasné, že nejeden dotazující občan se po následné odpovědi ze strany blanenských úředníků musí cítit jako blbec.

Tak například jeden z tazatelů se ptal: „Zajímalo by mě, jestli by nešlo průběžně zveřejňovat záznamy z kontrolních dnů na stavbě průtahu, včetně připomínek ze strany investora? Při nedávném průchodu stavbou jsem si třeba všiml, že skoro každý druhý (a drahý) žulový obrubník má odštípané hrany (což u nového chodníku nevypadá úplně pěkně). Předpokládám, že toto již v zápisech je a že město takto „poškozené“ dílo nepřevezme a bude požadovat nápravu. Nebo snad ne?“ Odpověď pana ing. Marka Štefana, který je vedoucím odboru investičního a územního rozvoje v Blansku, zní takto: „Diskusní fórum technicky neumožňuje zveřejňovat dokumenty. Na poškozené obrubníky je upozorňováno. Dílo bude převzato pouze v kvalitě, která je definována normami, technickými požadavky na výstavbu, jakostními předpisy, požadavky města a dalšími relevantními doklady.“ Ani jsem se nedivil, že tazatel se ještě jednou zeptal na zveřejnění záznamů z kontrolních dnů, jelikož odpověď příliš uspokojující nebyla. Dokonce navrhl využít prostor na webových stránkách Blanska v sekci, která se rekonstrukci průtahu přímo věnuje. Bylo mu odpovězeno, že záznamy jsou k nahlédnutí na Městě Blansko, nebo na Správě a údržbě silnic.

Nedalo mi to a do Otázek a odpovědí jsem také napsal. Na můj dotaz, zda by Monitor tedy mohl zveřejnit alespoň výtah z těchto kontrolních dnů v novinách a plnou verzi v elektronické podobě na svých stránkách, ani po týdnu nepřišla žádná odpověď. Můj dotaz tedy skončil nejspíš v koši, a to i přesto, že jsem skálopevně přesvědčen o tom, že dokumenty by zajímaly nemalou část občanů Blanska.

Dalším velice často diskutovaným tématem jsou ostrůvky, které se „vylíhly“ na průtahu městem. O tom, jak znepokojeni jsou řidiči tímto dopravním řešením, se můžete přesvědčit sami na výše zmíněných stránkách města, ostatně psali jsme o nich i my v minulém čísle Monitoru. Ani v tomto případě by reakce občanů neměla nikoho překvapit – změna je to skutečně velká a obavy jsou pochopitelné. Méně pochopitelné jsou opět reakce zaměstnanců města. Kupříkladu na dotaz k případné reklamaci ostrůvků bylo odpovězeno následovně: „Reklamovat můžete na základě oponentních posudků vypracovaných oprávněnými osobami. Z Vašeho dotazu ostrůvky vnímáte z pohledu řidiče, nikoliv chodce.“ Ke zpochybnění funkčnosti jednoho z ostrůvků, které přednesl další z nespokojených tazatelů, bylo odpovězeno následovně: „Ostrůvek slouží k fyzickému soustředění dopravy před odbočovacím zálivem na Jedovnice. Město Blansko nic nezvolilo, projektový návrh navrhuje autorizovaná osoba s tím, že jsou v něm zohledňovaný všechny normy a předpisy řešící nejen plynulost, ale i bezpečnost dopravy. Tento projektový návrh jste mohl připomínkovat v rámci územního a stavebního řešení, kde by Vám bylo vše vysvětleno ještě ve větší podrobnosti.“ Jinými slovy – pokud se vám něco nelíbí, je to proto, že tomu nerozumíte! Fakt, že se město Blansko staví do role subjektu, který vlastně do ničeho nemohl mluvit, protože to všechno spáchala jakási „autorizovaná osoba“, bude snad lepší nekomentovat.

V životě jsem se setkal se spoustou otrávených prodavaček, opravářů, řemeslníků, ale i učitelů, zdravotníků i úředníků. Ani v jednom případě to nebylo setkání přínosné. Pokud chci pracovat ve sféře, ve které musím komunikovat s lidmi, měl bych zvážit, zda na takové povolání budu mít nervy, žaludek, a zda si budu moci uchovat určitou míru nadhledu. V opačném případě mi nezbude nic jiného, než jezdit s kamionem či kukavozem, roznášet letáky nebo si stoupnout do výkopu s lopatou. Tam mne totiž nikdo žádnými všetečnými dotazy obtěžovat nebude.