Je čas maturit, studenti vybírají příspěvek od kolemjdoucích při posledním zvonění, aby pak splnění zkoušky dospělosti mohli řádně zapít, a plánují budoucnost. Mnoho z nich odjede na zkušenou do zahraničí, řada jich půjde studovat na vysokou školu a nemalá skupina maturantů odejde na Úřad práce. Maturitní vysvědčení totiž není vstupenkou do vyhřáté kanceláře, jak si možná někteří náctiletí představují. V době, kdy nezaměstnanost v naší zemi dosahuje obludných čísel, je stále těžší najít kvalitní práci. Mohli by o tom dlouze hovořit ti, kteří dokončili střední školu s maturitou a dál studovat už prostě nešli. Například takový gymnazista se musí cítit jako v Jiříkově vidění, když přikráčí pln očekávání a chuti pracovat na pracovní úřad a zjistí, že teplých míst v kanceláři je pomálu, každý potenciální zaměstnavatel vyžaduje minimálně roční praxi a ani tak nenabízí výplatu, kterou si mladý člověk v hodinách na gymnáziu vysnil. Není divu – tento maturant většinou neumí vůbec nic, má pouze všeobecný přehled a zvládá základní programy na PC – na sekretářku dobrý, ale co dál? Ambiciózní mladý člověk si žádá profesní růst, a tak většinou nastoupí jako obchodní zástupce do „mladého kolektivu“ a začne zase od nuly. Obchodní znalosti mu nikdo nepředal a ani neví, zda má pro toto odvětví vlohy, ale co jiného mu zbývá? Ne nadarmo se říká, že řemeslo má zlaté dno. Daleko lépe jsou totiž na tom ti, kteří si zvolili studium na učilišti, naučili se dělat rukama a jsou šikovní. Bohužel – zájem o studium řemesel v posledních letech rapidně opadnul, mladým se pracovat nechce a maminčino „Radši si udělej maturitu, ať se nenadřeš“ pozbývá výsledného efektu. Aby ne – zatímco školky hlásí mohutný přebytek zájemců a projevují se silné ročníky, do středních škol se naopak hlásí studentů méně, mnoho škol přijímá bez přijímaček a do maturitních oborů se tak dostanou i ti, kteří by před deseti lety zcela jistě zamířili na učňák, jelikož přijímací řízení na školu s maturitou by nezvládli. Narazit na kvalitního řemeslníka je dneska kumšt. A když už jej seženete, většinou je to pán přes čtyřicet a víc – stará škola, která ví co a jak. Není to o praxi, ale o chuti pracovat. Mladým manuální práce nevoní, ale neuvědomují si, že bez automechaniků, instalatérů, tesařů, slévačů, sklářů, zedníků, pokrývačů a jiných se prostě neobejdeme. Těchto řemeslníků je tak málo, že nakonec jejich práci začnou provozovat právě ti studenti gymnázií, kteří nešli na vysokou školu a nesehnali sedavou práci. A podle toho to taky potom vypadá! Ne nadarmo se říká, že švec se má držet svého kopyta… Moc dobře vím, o čem mluvím. Sám jsem vystudoval gymnázium a můj otec mi říkával: „Neboj se, hochu. Když se nedostaneš na vysokou, popeláři berou!“ Smutné je, že vzhledem k nedostatku pracovních příležitostí a přebytku mladých lidí s vyšším vzděláním je dnes k vidění i situace, kdy zedníkovi v supermarketu prodává housky vysokoškolačka… Radím mladým, aby se nebáli studovat řemesla. Nakonec můžou zjistit, že zlaté dno není zase tak hluboko, jak se zdá. Šikovný a pracovitý člověk ještě hlady nezemřel, a tak tomu bude ještě snad mnoho dalších let…