Freddieho sloupek: Noční Brno – pořád se něco děje

Kamarádka provozuje bar a vždy kolem víkendu, ve kterém se koná v Brně Grand Prix, je třeba každé ruky a nohy. Tak jako každý rok, i letos mne požádala o pomoc, jednak za barem a druhak proto, abych případně některé neukázněné konzumenty uklidnil a umravnil. Nejsem si úplně jistý, zda pro uklidňování spoluobčanů jsem právě já tím pravým člověkem, ale budiž.

V Brně bylo, jako vždy, veselo. Víkend v tomto městě je vždy plný nejrůznějších překvapení a příhod, už jsem o tom jednou referoval. Tentokrát jsem netušil, že jedné z taškařic budu přímým účastníkem, nicméně, stalo se.

Měl jsem mírné zpoždění a kamarádka mne už „bombardovala“ textovými zprávami, kde že to jsem a kdy už budu na místě, čímž částečně narušila pohodu mojí jinak vždy klidné a vyrovnané povahy (smích). Zkrátil jsem si tedy cestu přes potemnělý park a záhy byl můj spěch vyrušen jedním ze spoluobčanů. Požádal mne o cigaretu a poté, co jsem ho zklamal, nemaje mu co nabídnout obrátil pozornost na můj batoh a odehrál se zhruba tento dialog (nenahrával jsem, přesným přepisem tedy nedisponuji):

ON: „Hezkej batoh, líbí se mi.“ JÁ: „Dík. Mně taky, proto jsem si ho pořídil.“ A chci jít dál. ON: „Co kdybys mi ho věnoval jako dárek? Když už nemáš tu cigaretu…“ JÁ: „To nepůjde, jak jsem říkal, líbí se mi taky, proto jsem si ho pořídil a mám v něm věci, které bych neměl jak nést.“ Začal jsem tušit, kam ten hovor směřuje a ve svém tušení jsem se nemýlil. ON: „A co bys říkal na to, kdybych si ho od tebe vzal, ať chceš nebo ne, i s těma věcma?“ JÁ: „Patrně bych ti znovu zopakoval, že se mi líbí, nehodlám ho s obsahem ani bez nikomu dávat, ale místo batohu bych ti mohl dát třeba přes hubu…“ Spoluobčan se pohrdavě ušklíbnul a pokračoval rádoby vtipnou replikou: „U toho bych chtěl být, až to budeš zkoušet.“

Pokrčil jsem rameny a protože jsem od přírody dobrák, vzápětí jsem mu jeho přání splnil a náhradní plnění za požadovaný batoh mu bez dalšího poskytnul. Abych to zkrátil, batoh i s obsahem stále vlastním, spoluobčana možná trochu bolela čelist, ale to už se v rámci lidských vztahů občas stává.

Samozřejmě, namítnete-li, že můj slovník je (v případě tohoto vyprávění) podobný Mirku Dušínovi a nemohlo se to všechno PŘESNĚ takto odehrát, máte pravdu. Nebylo to až tak idylické. Ale skutkem zůstává, že opravdu batoh dosud mám a on měl (počítám tak pár dní) rozbitou hubu…

Pro dobrou facku, jako posledního argumentu, není třeba sahat často, ale občas a u některých by se možná hodilo jej užít jako prvního.

Hezký den… Freddie (freddiemail@email.cz)