Úvodník: Zápisky z Řecka

Po loňské dovolené v Bulharsku, kterou jsme si až na pár mírných nepříjemností s českými spoluobčany užili, jsme se letos s rodinou vydali na dovolenou do Řecka, konkrétně na druhý největší ostrov Rhodos. Osobně jsem chtěl strávit dovolenou jinde, ale na nátlak rodiny byly moje plány odsunuty na „někdy příště“. Přestože se mi do této země vůbec nechtělo, dovolená nakonec dopadla skvěle a na Rhodos budu vzpomínat s úsměvem. Pokud jste tu ještě nebyli, přijměte moje pozvání alespoň formou tohoto úvodníku. S odstupem času mohu směle prohlásit, že tohle byla poprvé tak trochu jiná dovolená s dětmi, kterou jsem za posledních deset let absolvoval. Zastávám názor, že čas strávený s malými špunty o prázdninách je jako přes kopírák a je docela jedno, jestli zamíříte na Mácháč, na Senec, do Itálie, do Chorvatska nebo na Kanáry. Tohle byl jeden z mých argumentů, proč nezvolit Řecko, které pro naši čtyřčlennou rodinu nevycházelo bůhvíjak levně. Nakonec jsem byl přesvědčen, že naše dvě ratolesti už přece nejsou v předškolním věku, a tak se s nimi dá alespoň na jeden či dva dny porušit rituál plácání se ve vodě a zamířit za nějakým poznáním. Rhodos je skutečně krásné místo. Byli jsme tu zrovna v období, kdy v Blansku zuřilo vedro jako na Sahaře, nás Řecko přivítalo slunečným počasím a třicetistupňovým teplem, které vydrželo celý týden. Na obloze jsme neviděli žádný mráček, jen modrou oblohu a slunce. Po krátkém šoku z úrovně ubytování, které se poněkud lišilo od obrázků hotelového pokoje na webové prezentaci námi vybraného komplexu, jsme se zamířili osvěžit k bazénu, svlažit hrdlo po dlouhé cestě k místnímu baru a na večeři. Konec konců – budeme tu jen přespávat. Měli jsme zaplaceno jídlo a pití „all inclusive“ a jedna z věcí, na kterou jsem se těšil, byla řecká kuchyně. Jídlo v hotelu nebylo vyloženě špatné – výběr byl veliký, i tak pro mne znamenala kuchyně malé zklamání. Některé pokrmy byly vyloženě fiasko – například gyros, na který jsem se ohromně těšil, byl zde takřka nepoživatelný. Samostatnou kapitolou bylo chování hotelových hostů při každém jídle. Nevadí mi forma bufetu, při které si na talíř dáte sami, na co máte chuť, ale věčné fronty, tahanice o jídlo, nervózní chování a pohledy strávníků – na tohle opravdu nemám povahu a na dovolené ani náladu. Strávníci si v mnoha případech na talíře naložili úplně všechno – od masa, rýže, brambor, salátů a těstovin až po zákusky. Takto přeplněné talíře vesměs po jejich večeři personál zase odnášel pryč. Taková škoda… Moře bylo krásně čisté a teplé, na naší pláži nebyla nouze o dostatek prostoru, pohodu a relax. Zde jsme si také každý den pochutnávali na výborném frappé, na souvlaki a dalších řeckých dobrotách, několikrát jsme ani nešli zpátky do hotelu na oběd. Hotelový komplex zahrnoval také tři bazény, které byly většinou prázdné, a kdyby nebylo vykuků, kteří každé ráno obsadili lehátka ručníky, i když se k bazénu dostali třeba až odpoledne, byl by i čas strávený u hotelu dokonalý. Pravdou je, že tady jsme se ale příliš nezdržovali… Jen pár minut cesty od hotelu byla autobusová zastávka, v níž každých dvacet minut stavěl spoj mířící do hlavního města Rhodos. Hned druhý den jsme toho využili a zamířili na odpolední návštěvu starého města. Tohle byl jeden z nejhezčích zážitků celé dovolené. Stará část města je obklopena hradbami, je plná úzkých uliček, kavárniček, hospůdek, ale samozřejmě také památek – ať už jde o mešitu, hrad nebo spanilou fontánu v samotném centru. Do Rhodosu jsme se ještě vrátili prohlédnout si moderní část města, podívat se do akvária, prohlédnout si přístav a projít se v uličkách plných obchůdků. Ostrov je sice druhým největším z celého Řecka, ale autem jej přejedete sotva za dvě hodiny. Jeden den jsme si tedy půjčili vůz a vydali se navštívit alespoň ty nejznámější turistické cíle. Naše první zastávka byla v překrásném městě Lindos, které je známé svojí původní typicky řeckou architekturou. Bílé domečky, romantická zákoutí a uprostřed toho všeho monumentální hrad. Druhá zastávka byla „koupací“, a sice na pláži Tsambika, která se nachází v zátoce lemované skalnatými útesy. Poslední zastávkou bylo údolí motýlů – zalesněná stezka, podél které žije v letním období několik milionů motýlů. Úžasné… Za celou dobu našeho pobytu v Řecku jsme nezaregistrovali, že by zde panovala krize, tolik zmiňovaná v médiích. Snad jen několik zavřených bankomatů, které jsme míjeli. Místní obyvatelé jsou usměvaví, vstřícní a komunikativní, ale možná tomu bude jinak ve vnitrozemí, kde tolik nedoléhá turistický ruch. Levně tu není, ale ani extrémně draho. Pivo vyjde na 2 – 3 Eura, za dvoulitrovou balenou vodu dáte asi Euro – jak kde. Půjčovné auta na jeden den nás vyšlo na 55 EUR, ale stálo to za to. Na konci dovolené nám bylo líto, že už musíme odjet. Týden byl za námi a za tu dobu jsme nestihli navštívit vše, co jsme chtěli. Svůj úkol však naše dovolená splnila. Vrátili jsme se plni nových zážitků, odpočatí a opálení. A tak to má být. -mumma-