Na kávě s Lukášem Olejníčkem

Lukáš Olejníček *1988, 2015 mistr republiky na dráze 10 km a 3 km překážky, stříbrná medaile republiky na 5 km, 2 bronzové medaile z půlmaratonu a přespolního běhu, člen letošní české reprezentace na Mistrovství Evropy družstev

Jedna aktuální otázka na úvod: jsou letní prázdniny prázdniny, jak je trávíte? Prázdniny v tom školním slova smyslu, ty mi skončily už před nějakým časem (smích). Můj život se točí kolem sportu, ať už aktivně, kdy trénuju a sám závodím – dělám atletiku – nebo nějaké sportovní akce sám připravuji a chystám v pořadatelském týmu společně s Tomášem Mokrým, takže se vše točí spíš kolem práce.

Když už jste to nakousl, co školní léta? Kde jste vystudoval? Jsem Brňák, v Brně jsme se narodil s stále tam žiju, společně s přítelkyní bydlím nedaleko univerzitního kampusu, oba ještě studujeme v doktorandském programu. Pokud se mám vrátit zpátky v čase, tak jsem absolvent osmiletého gymnázia s matematickým zaměřením. Zrovna tato škola mi dala hodně, byl to dost šok přijít ze základky na výběrové gymnázium. Pak jsem začal studovat na Masarykově univerzitě ekonomickou fakultu, ale to mi moc nepřinášelo – spousta teorie, stovky studentů. Vzápětí jsem ale objevil Fakultu sportovních studií a mezioborový studijní obor Management sportu, který jsem si nejdřív jen zkusil, ale jsem u něj zůstal, protože představoval ideální spojení dvou věcí, které mě zajímají: ekonomiky a managementu.

Ke sportu jste se dostal až na fakultě nebo už dřív? Atletice a vytrvalostním běhům se věnuji už dvacet let. Běhat jsem začal někdy už na prvním stupni základní školy, kdy mě rodiče přivedli do atletického kroužku, a zůstal jsem u toho až doteď. Trénuju v Brně, momentálně závodím za univerzitu Brno, ale jinak jsem odchovancem Moravské Slávie Brno. Poslední dva-tři roky se mi daří dostat se do české reprezentace, tak to snad i někam směřuje. mou hlavní disciplínou jsou překážky na 3 km, kde jsem letos a předloni vyhrál mistrovství republiky.

Jak probíhá váš všední den? Vstávám brzy, přítelkyně odchází do práce už po 6., takže rychlá snídaně, vyřizování e-mailů a pak už jen čekám, až doba trochu pokročí, abych mohl začít pracovat i na telefonu. Ne každý totiž vstává tak brzy. Pak je čas na tréning. Bydlím v Lískovci, kde to mám kousek do lesa, takže si jdu chvíli zaběhat, nic náročného, tak do 10 km. Je to jen malá rozcvička, příprava na odpolední tréningovou fázi, kdy se už běhají nějaké úseky, intervaly…

Jak vám pomáhá technika? Vidím, že máte běžecké hodinky… Ano, ale ty ne běh moc nenosím. Dneska je těch vymožeností možná až příliš. Já jsem trochu konzervativní, občas s nějakým měřícím zařízením taky vyběhnu, ale většinou stačí obyčejné stopky a nejraději mám běh a sport, když mě žádné hodinky a žádný mobil nezdržují. Když si nemusím měřit úseky a tepovou frekvenci. Nejraději mám, když můžu vyběhnout jen tak s čistou hlavou. Napadne mě přitom spousta věcí a občas mě mrzí, že s sebou nemám nějaký zápisník nebo bloček, abych si všechny ty nápady zapsal. Pak to často doháním až po doběhnutí.

Jak do toho všeho zapadají trati, kde Vás blanenští mohli vidět – třeba Půlmaraton? Půlmaraton jsem běžel dvakrát, loni jsem byl celkově třetí, předloni snad dokonce první. I když to není trať, na kterou se specializuji, je vidět, že se dá v rámci přípravy dobře uběhnout. Nejsem sice Blanenšťák, ale v Blansku pracuji mimo jiné jak organizátor závodu Blanenská desítka. Závody nejde chystat z dálky, takže si troufám říct, že Blansko už docela slušně znám.

Blanenská desítka je mladý závod, který se loni běžel poprvé. Letos chystáte druhý ročník. Co to obnáší? Pro mě osobně zejména možnost uplatnit poznatky ze studia. Desítku chystá Team Agency Tomáše Mokrého, kterému pomáhám právě s organizací sportovních akcí – Blanenské Desítky a brněnského Masaryk runu.

Co je na této práci nejnáročnější? Komunikace se sponzory, s účastníky, médii? To je těžké říct. Asi právě to, co den přinese. Někdy je to jednání s úřady, někdy s obchodními partnery, někdy komunikace s řadovými účastníky, na kterou mimochodem klademe opravdu velký důraz, třeba i tím, že si účastníci mohou zvolit podobu oficiálního trička. Lidi těší, když se na akci mohou podílet. Ohlasy jsou nesmírně pozitivní, což je nakonec i pro nás obrovská motivace ve chvílích, když se zrovna nedaří. Jinak samozřejmě platí, že základem dobré akce je přesné určení cílové skupiny: musíte vědět, pro koho je akce určena, koho na ni chcete dostat, a tomu pak přizpůsobíte všechno ostatní.

Dobře, pro koho je tedy Blanenská desítka určena? Pro všechny běžce, inlajnisty a koloběžkáře. Hlavní trať pro dospělé je 10 km, což je délka, která byla vybrána s rozmyslem, aby ji zvládl téměř kdokoliv, nejen profi sportovec, ale člověk, který si chodí o víkendech nebo po práci protáhnout tělo a porovnat se s kamarády. Důležité je, že je to trať změřená, je to trať rovinatá, podél vody, nejsou na ní obtížné úseky ani zatáčky, tudíž je jako stvořená pro platný a zároveň kvalitní osobák. Je to rychlá trať pro běžce, a teď je tam navíc nový povrch, což znamená, že trasa bude vyhovovat i bruslařům a koloběžkářům.

Máte už informace o tom, kdo ze známých tváří na závod dorazí? Na závod už je přihlášený pan starosta, na in-lajny a na běh pan místostarosta. Samozřejmě máme pozvány i nějaká známá sportovní jména. Snažíme se však nezvat zahraniční účastníky – to jsou lidé, kteří přijedou jen na závod a po zbytek roku je neuvidíte. Cílíme proto na českou špičku. Jejich závodní program je sice dost napěchovaný, nicméně tím, že sám do české špičky patřím, mám přece jen jiné možnosti a o závodě s nimi mluvím, vím, že ho mají v diářích. Přesto do poslední chvíle nevíme, kdo z nich přijede, protože to taky nezáleží jen na nich, ale i na jejich trenérech.

Jak vůbec vznikl nápad spojit běh s koloběžkami a inlajny? Byl to nápad Tomáše Mokrého, který se fantasticky osvědčil, takže jsme ho letos použili i na Masaryk Run. Je to ostatně logické – dráhu máme pronajatou na celý den, musíme vybudovat celé zázemí… Proč to nevyužít pro další závody? V Brně je navíc kvalitní povrch, který si o to přímo říkal. Běžci tím nijak neutrpěli a například od koloběžkářů jsme slyšeli jen samá pozitiva. Běh totiž v poslední době zažívá boom, ale závody koloběžek moc rozšířené nejsou.

Jací jsou to lidi, kteří závodí na koloběžkách? Já sama, když jedu městem na koloběžce, což je mimochodem velmi praktický a rychlý způsob dopravy po Blansku, pořád budím tak trochu pozornost. Ani mě nenapadlo, že je to skutečný sport… Pamatuji si, že když jsem já sám ještě před pár lety jen tak vyběhl do města, taky jsem budil pozornost, všichni se na mě dívali, proč běžím a kam, málem na mě volali policajty, a pak jsem vyjel za hranice a tam jsem ve městě potkával desítky běžců. Nebyli to profi běžci, ale lidi, co mířili do práce, lidé s nadváhou, skupinky, co běhaly spolu. Věřím, že s koloběžkami je to totéž, jen trochu posunuté. Zvlášť v dnešní době, kdy jsou cesty ve městě ucpané a doprava na kole nebo koloběžce je daleko rychlejší. Jinak musím říct, že komunita koloběžkařů je opravdu hodně semknutá, živě komunikuje po sociálních sítích, a vyměňují si informace, kde jsou dobré trasy, jaké mají vychytávky na svých koloběžkách. Jsou to vysloveně nadšenci, kteří ten sport milují. Musím navíc prozradit,že pro letošní rok se nám podařil báječný souběh termínů. Týden po Blanenské desítkce se totiž koná mistrovství Evropy a závodníci z ČR si přijedou otestovat formu na náš závod, což nás samozřejmě těší. Na startu se tak v Blansku postaví aktuální mistr světa v koloběhu Michal Kulka, který bude týden po Desítce obhajovat titul, a Iva Vedralová, dvojnásobná mistryně ČR.

Na závěr se zkuste trochu zasnít: jaké jsou Vaše plány, sportovní a osobní? Rád bych, aby oba naše závody, tedy Blanenská desítka a Masaryk Run pevně zakotvily v termínovce, aby o nich závodníci věděli a aby měly pověst dobře zorganizovaných závodů, kde se běhají kvalitní časy. Všichni děláme, co je v našich silách, aby tento cíl byl splněn. Pokud jde o moje osobní cíle, v příštím roce je olympiáda v Riu a já bych se jí rád zúčastnil. Je sice nastaven tvrdý nominační limit, ale já to chci zkusit, protože je to možná jedna z posledních příležitostí, kdy se můžu nominovat. Když se to nepodaří, tak se svět nezboří, jak se říká, je to jen sport, ale nechci si někdy v budoucnu vyčítat, že jsem to nezkusil a něco tomu neobětoval. Můj trenér Michal Nejedlý nasbíral celkově snad 13 zlatých medailí z mistrovství republiky, tak bych se mu rád dorovnal a pokud možno ho i překonal. A pokud jde ryze osobní přání: s přítelkyní jsme spolu tři roky a já doufám, že spolu budeme ještě hodně let tak šťastní, jak jsme.