Kamil Vašíček, 30 let, trojnásobný mistr ČR ve hře boccia

Domluvit kávovou schůzku bylo tentokrát o něco obtížnější než obvykle, protože jsme nezbytně potřebovali místo s bezbariérovým přístupem. Nakonec padla volba na zahrádku u bowlingu. Svítilo jarní slunce a z Kamila sálala energie a dobrá nálada, jak se na sportovce sluší. Doprovod – Kamil jako kvadruplegik totiž vždy potřebuje někoho k sobě, třeba jen proto, aby se mohl napít – mu dělala jeho „manažerka pro všechno“ Pavlína Dvořáková.

Většina blanenských vás asi zná, přesto prosím o krátké představení. Jmenuji se Kamil Vašíček, je mi třicet let a jsem z Brna. Vystudoval jsem SPŠ v Jedovnicích, výpočetní systémy CAD/CAM. Na vysokou školu jsem už ale pro vážný úraz nenastoupil. Dříve jsem závodně lyžoval za TJ Sokol Blansko, hrával jsem florbal. Po úrazu jsem se dostal ke sportu zvaném boccia, který mě oslovil coby aktivita, kterou může člověk jako já dělat. Je to navíc paralympijský sport, což s sebou přináší velkou motivaci. Takže teď hraju bocciu…

Zní to samozřejmě, ale úplně snadné to asi nebylo… Úraz se mi stal v devatenácti, půl roku jsem byl v nemocnici, pak 10 měsíců na rehabilitaci. Ze začátku to opravdu nebylo snadné, člověk se drží stranou a zvyká si na reakce okolí, ale pak jsme zjistili, že se i na vozíku dá něco podnikat, a to už bylo lepší. Bocciu jsem poprvé viděl hrát v centru Paraple v Praze. Tam se snaží zapojit vozíčkáře do normálního života, pořádají pro ně počítačové kurzy, sportovní kurzy, všechno, co se týká sportování na vozíku. Po návratu domů jsem obratem kontaktoval Brno, kde je sportovní klub Kociánka. Bocciu totiž vždycky musíte hrát za nějaký klub.

Co to všechno obnáší, hrát bocciu? Zkuste mi přiblížit váš běžný den. Není to tak, že bych jen trénoval, tak daleko to ještě nedošlo (smích). Samozřejmě se snažím pracovat, i když kvůli rehabilitacím můžu jen na poloviční úvazek. Pracuji na počítači, mám myš, kterou ovládám ústy. Na počítači funguju docela rychle a udělám cokoliv – webové stránky, výkresy. Hlavně je skvělé, že si díky počítači a mailu spoustu věcí sám zařídím. Pak musím absolvovat rehabilitace, ty jsou pro mě nutné, abych neměl zkrácené svaly. Rehabilitace se snažím spojit s tréningem. Když jsou před námi evropské závody, jezdíme trénovat i 4 x týdně. Se mnou ovšem musí trénovat i asistent a každý tak často nemůže. Mám tak asistentů víc, což je jen dobře, protože když jeden vypadne, pořád můžu na závody.

Zmínil jste závody. Jak závody v boccie probíhají, jaká tam bývá atmosféra? Vládne spíš soudržnost nebo rivalita? Kamil Vašíček: Je to asi jako každý jiný sport. Pavlína Dvořáková: Kamil je dnes v boccie tím, kdo u nás udává směr, takže je hodně „pod dohledem“ soupeřů. Zajímavá věc je třeba rampa, se kterou hraje. Je to zařízení, po kterém se pouští míčky. Kamil si svou rampu vyrobil společně s tatínkem, a protože se rychle dostal na špici, dneska jeho vychytávky všichni kopírují a rivalita je opravdu velká. Kamil Vašíček: Ale to je asi normální. Každý „jde“ po tom prvním. Pavlína Dvořáková: A často záleží i na malých detailech. Třeba jen koule na bocciu – každá nová sada, kterou si koupí, se musí upravit, opracovat. To pak Kamil zapřáhne celou rodinu a všichni kulatí míčky. Kamil Vašíček: Nebo si pronajmeme tělocvičnu a půl dne zkoušíme, jak to „jede“. Jestli se míčky kutálejí, jak mají.

Takže rivalita a velká konkurence? Těší vás to, nebo spíš štve? Někdy to štve, ale je to velká motivace. Člověk se snaží věci vypilovat, vylepšit, pořád je nějaký bod, kam se může dotahovat. Ono se to nezná, ale když je člověk do věci zapálený, tak v tom jsou velké emoce. Je to prostě sport.

Jaký je teď váš nejbližší sportovní cíl? Rozhodně Paralympiáda 2016. K té mi zbývají ještě tři zahraniční bodované závody, v Polsku, na Floridě a třetí místo ještě není známo, a pak mistrovství světa příští rok. Šestnáct nejlepších z celého světa jede na paralympiádu. Aktuálně jsme dvaadvacátí, ale od třináctého do pětadvacátého místa je to opravdu těsné, rozhodne se až na mistrovství světa příští rok. Mým snem je samozřejmě medaile z paralympitády, taková ta velká, těžká placka. Ale to je asi sen každého sportovce.

Mistrovství světa jste se účastnil i loni, Blanenští si určitě ještě budou pamatovat váš tým oranžových tričkách, který byl k vidění na Půlmaratonu. Tehdy jste se společně se svými příznivci snažil získat potřebné finance na cestu do Pekingu. Chystáte letos něco podobného? Tato věc je právě v řešení. Chtěli bychom se opět zúčastnit Půlmaratonu a Blanenské desítky a požádat veřejnost o podporu. Účast v Polsku už máme pokrytou, horší bude Florida. Část nákladů nám hradí klub, háček je v tom, že se mnou musí jet doprovod, který se o mě postará. A na ten si musím sehnat peníze kompletně, protože svaz přispívá jen sportovcům. Startovné není vysoké, ale dost stojí letenky. Proto jsme se opět i letos rozhodli oslovit veřejnost a pozvat všechny příznivce sportu, aby do toho šli zase s námi.

Co přesně to znamená? Pavlína Dvořáková: Hledáme příznivce, sponzory i členy Kamilova týmu. Způsobů, jak Kamila podpořit, je několik. Na stránkách www.kamilvasicek.cz je jejich výčet asi kompletní. Samozřejmě opět připravujeme týmová trička – letos budou limetkově zelená, jejichž zakoupením je možné přispět určitou částkou. K mání jsou i další předměty – třeba originální míčky na bocciu. A pak je tady samozřejmě účast na sportovních událostech, kde je pole působnosti pro dobrovolníky a ochotné spolupracovníky asi nejširší. Potřebujeme někoho na stánek, další lidi, co s námi poběží, taky by se hodil někdo kreativní s nápady… Práce je spousta, a když vznikne správný tým, je to motivační samo o sobě. O to nám jde především, aby se kolem Kamila udržela parta skvělých lidí, kterým jde o dobrou věc. Letos jsme uspořádali exhibiční turnaj na Kociánce, podobnou akci bychom rádi udělal i v Blansku. Plánů je zkrátka hodně a cíl za to určitě stojí. Paralympiáda, to už je něco!

Schůzka Kamilova týmu Schůzka současných i případných budoucích členů Kamilova týmu se koná v pondělí 15.6. v 18.30 h. na zimním stadionu, takže neváhejte. Srdečně jsou zváni všichni – Kamil promítne fotky ze Španělska a pak přijdou na řadu plány pro letošní rok.