Nechci slevu zadarmo!

Slova AKCE a SLEVA dnes slýcháme v podstatě na každém kroku a tolik jsme si na ně zvykli, že život bez nich už by nebyl tím, čím býval. Reklama upozorňující na šokující slevy a akční zboží na nás číhá v každém koutě – z billboardů, letáků, katalogů, ale také budov, automobilů, laviček, sportovních dresů i pracovních oděvů. Trošku si za to můžeme sami – představa výhodného nákupu je pro nás tak lákavá, že mnohdy ani nepřemýšlíme nad tím, co kupujeme, ani nad tím, jak výhodné to pro nás ve skutečnosti je. Právě proto jsem si dnes vypůjčil pro název úvodníku větu, kterou vymysleli Šimek s Grossmannem – sleva nemusí vždy znamenat výhodný nákup.

Stačí se jen podívat do našeho města. Ve čtvrtek dopoledne rozumný člověk do supermarketu na ul. Ludvíka Daňka raději nejde, neboť jak hlásají jeho noviny, každý čtvrtý den v týdnu se mění akční zboží. To znamená, že mnoho, ale skutečně mnoho nedočkavců vyráží na nákup. Co kdyby máslo za dvacetčtyřidevadesát nějaký filuta vykoupil?! Nechápu, proč si někdo koupí dvě kila másla do zásoby, stejně tak si nedovedu představit, co bude dělat s pěti pecny chleba, pokud tedy doma nemá malou ZOO nebo otesánka. Vždyť máslo je nejlepší čerstvé, o pečivu to platí dvojnásob. Vím, že i pečivo se dnes dá zmrazit, ale chuti toho čerstvého se nevyrovná. U potravin mi jejich čerstvost a chuť stojí za těch pár korun navíc. Neznamená to, že bych si levné máslo nekoupil, ale nedělám si z něj zásoby na zimu.

Daleko horší případ mi demonstroval můj kamarád, který v Blansku vlastní obchod s počítači, telefony a další výpočetní technikou. Nedávno za ním do krámu přišla paní a na obligátní dotaz: „Čím posloužím, mladá paní?“ se jej zeptala, co má v akci. Chtěl vědět, zda dotyčná shání telefon, notebook, navigaci nebo něco jiného, ta mu však znovu zopakovala svoje přání vidět zboží v akci. Bylo jí jedno, co to bude za druh zboží, důležitá pro ni byla v tento moment sleva a pocit, že ušetří spoustu peněz. To, že nemalou částku bude muset zaplatit, jí bylo jedno.

Obchod s věcmi „Vše za 39,-“ je pro mne něčím nepochopitelným. Může mi někdo vysvětlit, jaký význam mají haldy laciných krámů, které přestože jsou extrémně levné, nemají pro člověka prakticky žádné využití? Já tu nenakupuji, ale vím od lidí, co tu něco pořídili, že zboží se rozpadlo po pár dnech nebo jeho užitek či radost z něj netrvala déle než pár minut. Je tohle skutečně to, co potřebujeme? Pravděpodobně nebudete naštvaní, když se vám taková věc rozbije, protože byla levná. Ale co když zjistíte, že jste něco podobného koupili už několikrát a za utracenou sumu byste mohli mít doma kvalitní předmět, který by vám posloužil výrazně déle? Nicméně fronty se tu tvoří – je vidět, že se i u nás najdou zástupy těch, kterým je zřejmě jedno, co koupí, hlavní je, že ušetří.

Někteří z nás jsou nepoučitelní, ale hraje v tom nemalou roli i psychologie. Jen si vzpomeňte, kolikrát jste proklínali zelenou příšeru, která na vás nepříjemně vřeští z televizní obrazovky a nabízí „Smartfoun každou hóóódinu“. Je vám to nepříjemné, ale funguje to. Když potom chcete na internetu koupit nějakou elektroniku, bude zelený paňáca to první, na co si vzpomenete. Oproti konkurenci sice nemá nejlevnější zboží, ale je to český prodejce, navíc nabízí soutěž o telefon (který stejně nepotřebujete, protože ten váš funguje spolehlivě), takže u něj nakoupíte.

I v Monitoru, který žije z reklamy, jsou na inzerci slevy. Dnes to totiž ani jinak nejde. Sleva je to první, na co se vás zákazník zeptá. Už dávno mne napadlo, že bychom ceník výrazně zvedli a nabízeli inzerci pouze se slevami – ceny si určujeme sami, tak proč ne? Ve finále na tom můžeme ještě vydělat. Cena s 60% slevou by teoreticky mohla být vyšší, než byla nedávno v oficiálním ceníku. Všichni budou spokojení! Lidi se totiž rádi nechají vodit za nos. A proto promiňte, dnes svůj úvodník trošku zkrátím. Zjistil jsem, že v jednom z blanenských supermarketů mají banány za 19,90 Kč a jdu si jich pár kilo koupit. Nad tím, že mi doma polovina shnije, nebudu přemýšlet. Důležitější je, že ušetřím spousty peněz.