Každé větší město má divadlo. V Blansku ale chybí alespoň poloprofesionální divadelní soubor. Přitom v minulosti se kvalitní kultura v našem okresním městě pěstovala a měla svou tradici. Bývalá ředitelka místní Základní umělecké školy Eva Petrželová se však nevzdává, věří, že Blansko na to má. Potenciál tu je, peníze se hledají těžko.

Z místních základních uměleckých škol přece musejí vycházet kvalitní mladí umělci, kteří se jistě něco naučili. Kde nacházejí uplatnění? V Blansku jsou dvě základní umělecké školy, absolventy mnoho není vidět. Z celkem dvanácti set dětí se třeba jen několik věnuje umění profesionálně. Někteří se pak uplatní například v hudebních kapelách, jako učitelé apod., ostatní se věnují umění amatérsky. Proto jsem si říkala, že by bylo hezké, kdyby se podařilo vytvořit prostor, kde by se uplatnili ti, kteří umí něco, co se naučili třeba v uměleckých školách. Mohly by vzniknout divadelní soubory, divadelní kapela či divadelní taneční skupina. Různé styly divadla – pohybové, výtvarné, multimediální divadlo – je jich strašně moc a vždycky záleží na tom, jaká skupina nadšenců se sejde. Divadlo Kolárka vzniklo díky absolventům ZUŠ. Nikde v okolí taková situace není.

Jak je to s dramatickým oborem v ZUŠ Blansko? V době mého ředitelování dramatický obor strašně pokulhával, dramaťák učili herci, kteří si s dětmi neporadili a v pololetí pak odešli, a já jsem jej vždycky na půl roku převzala, aby obor nezkolaboval. A potom v roce 1995-96 jsem absolvovala dvouletý kurz dramatické výchovy, který organizovala pražská DAMU. A začala jsem budovat dramatický obor a divadelní soubor. První představení se jmenovalo U nás v Kocourkově, a to bylo poprvé, kdy divadelní soubor ZUŠ hrál pro stření školy.

Co je to dramatická výchova? Dramatická výchova má ambici dostat se do škol jako jedna z výchov vedle výtvarné a hudební, ale to se stále nedaří. Jen osvícení ředitelé základních, někdy i středních škol mají dramatickou výchovu jako nepovinný předmět. Dramatická výchova má jeden zajímavý aspekt – je akcentován výchovný proces. Divadlo pak vzniká pod vedením režisérů. Divadelní studio divadla Kolárka začalo spolupracovat se studenty JAMU z oboru dramatická výchova. Myslím, že tudy vede cesta k výchově uměním.

Co je tedy u divadelní průpravy důležité? Naučit divadelnímu myšlení je proces, který chvíli trvá. Rodiče nevidí výsledky bezprostředně, jako u jiných druhů umění. Zpočátku musí mít děti radost z chápání souvislostí, ze spolupráce, z poznávání sebe a okolního světa, z posouvání svých možností. Pracuji nejdřív s tvořivostí, myšlením, mluvou, chůzí, rytmem, výtvarnem, vnímáním hudby a potom teprve vidím, jestli a jak s daným talentem dál pracovat. Mám nějaké nároky, potřebuji, aby děti rozuměly své práci, věděly, co chtějí říci, hodně četly, aby alespoň dvakrát do roka jely do divadla. Nestačí mi, když rodiče přivedou svého potomka s tím, že je to kašpárek a baví celou rodinu a jistě z něj bude výborný herec, bavič. Před rodiči se totiž děti chovají jinak, než když je postavím na jeviště. Vychováváme nejen herce, ale přemýšlivé tvořivé lidi, kteří možná mají talent, ale ten se vyloupne kolem patnáctého roku. Talent, který objevíme, se pak může uplatnit v různých oborech. Nejen v herectví, ale třeba i v režii, literatuře, scenáristice, kameře, a také v designu, v textilním návrhářství a dokonce v architektuře. Divadlo je syntéza všech umění, a když k nám dítě přijde, poznám, že někde nějaký talent dřímá, a tak hledám.

Pracujete jen s dětmi? Divadelní průprava se netýká jen dětí, ale také dospělí mohou využít divadelního studia a zapojit se do dospělého souboru. A na tom všem stojí dospělé divadlo Kolárka. Pomáhají mi dospělí absolventi dramaťáku a mají zájem dále pracovat. Mou pravou rukou je studentka JAMU Jolana Chalupová, studentka konzervatoře Kateřina Reichová, nadané Sestry Lachmanovy, fotografka Lída Korešová atd. Kolárka má 25 členů.

Co Blansko a kultura? Často si lidé pletou kulturu se zábavou, což je kámen úrazu také v blanenském prostoru. Nejsem zapálená herečka, která potřebuje stát jevišti, jsem spíše režisérka a chci dělat představení, která něco sdělují. Proto přece divadlo vzniklo a proto stále žije, je prověřeno historií. Chtěla bych kulturu v Blansku posunout výš, ale k tomu jsou již potřeba peníze. Kvalitní věci nelze dlouhodobě tvořit jen po večerech. Musím se věnovat tvorbě, studovat, oslovovat lidi, pracovat s lidmi, kteří něco umějí. A k tomu nemám peníze. Musím však pochválit zastupitelstvo města, že letos, na návrh pana starosty, povýšilo sumu pro kulturu. Kulturní komise tudíž rozdělovala více peněz. Kolárka dostala finanční podporu nejen na říjnový čtvrtý ročník multimediálního festivalu Kolotoč, ale i na ostatní činnost, zahrnující pravidelná čtvrteční představení pro dospělé a také nedělní představení pro děti.

Jaké máte nyní zázemí? V roce 2011 jsem obnovila činnost občanského sdružení Circulus provozující divadlo Kolárka. Budova na ulici Kollárova, v níž je divadlo v nájmu, od roku 2001 chátrá. A stav je dosti tristní. Začala jsem bít na poplach hned druhý rok po obnově občanského sdružení, jenomže jsem měla začít dřív. Úřady reagují pomalu a divadlo rozhodně není priorita. Nyní se již snad rozběhla iniciativa JMK a budu doufat, že spolu s podporou města se oprava podaří tak, aby vznikl komorní divadelní prostor. Každé dvacetitisícové město má divadlo alespoň s poloprofesionálním souborem. Podle mě je divadlo důležité, a věřím, že je mnoho zájemců, kteří do divadla rádi přijdou a také tuto myšlenku podpoří. Podpora je nutná. Musíme si uvědomit, že nejde jen o uzavřenou skupinu nadšenců.

Co ke svému záměru potřebujete? Chtěla bych, aby v Blansku byl trvalý malý divadelní prostor, který by spravovali dva tři lidi, minimálně dramaturg, technik, účetní apod. Na management peníze nemáme a ze vstupného můžeme zaplatit nanejvýš honoráře. Rozhodli jsme se, že budeme hrát pravidelně pro veřejnost. Za rok nastudujeme většinou dvě vlastní autorská představení a dvě tři dětská představení. Na ostatní akce v roce zveme cizí soubory, ale ty je potřeba zaplatit. Takže už je to zase o těch penězích.

V Blansku divadlo vždycky bylo… Ano, a velice kvalitní. Divadlo v Blansku mělo úroveň, byly tady dva podnikové divadelní soubory Metry a ČKD, soutěžily mezi sebou a hrály kvalitní věci. Dokumenty o historii divadla jsou uloženy v blanenském muzeu. V roce 1994 se zastupitelstvo města nekompetentním hlasováním zbavilo budovy Metry. Divadelního prostoru, který byl nejlepší v okolí – výborná akustika, vybavený divadelní prostor. Probíhaly zde krajské divadelní přehlídky. Proč by tedy v Blansku nemohlo být malé komorní divadlo, kam by lidi pravidelně chodili a které by hrálo třeba také dopoledne pro školky, školy? Nevím, proč by se Blansko nemohlo pyšnit tím, že má své komorní divadlo, které má úspěšná představení a jezdí sem hrát osobnosti a bude vyhledáváno diváky z celého okolí. A víte, že kultura může také rozhýbat obchody ve městě? Kdyby se zorganizoval velký festival, jistě by byly plné restaurace i hotely a obchody s dárkovými předměty by měly tržbu. Vždyť je co nabídnout. Jenže Blansko spí, má rádo svůj klid.

Co se tedy nyní bude dít? Věřím, že se hnuly ledy, kraj bude řešit stav budovy a uvidíme, jak se město bude angažovat. Musíme jasně říci ano, chceme divadlo v Blansku. Cesty jsou jistě různé, ale musí se chtít s tím něco dělat.