Miloš Pernica – 46 let, pedagog, kytarový virtuos a pořadatel úspěšných kytarových koncertů. Miloši, nedávno jsi pokřtil nové, v pořadí již třetí sólové CD s názvem Příběhy. Jak dlouho vznikalo a jak těžké je v dnešní době něco takového vyprodukovat? Studium nahraných skladeb trvalo několik let. Například Tesařovy Baladické příběhy jsem původně zamýšlel zařadit již na své první CD Po proudu; toto CD se natáčelo s přestávkami téměř 5 let a vyšlo na podzim 2010. Samotné natáčení Příběhů trvalo asi půl roku. Šlo o poměrně náročnou mravenčí práci, kterou se mnou sdílel zvukový mistr a majitel blanenského nahrávacího studia PH Records Petr Hurdes, kterému tímto ještě jednou děkuji za trpělivost. Výsledek však stál za to a první kritiky naznačily, že toto CD je zatím tím nejlepším, co jsem natočil. Produkce nebyla až tolik těžká, a to hlavně díky sponzorům, kteří mé úsilí podpořili, a rovněž jim patří velký dík. Kromě kamarádů se na vzniku desky finančně podílely také tři blanenské firmy a dvě kapely. Kde si můžeme novou desku koupit? CD je k mání na každém mém koncertu, objednat si jej můžete také na mých nových webových stránkách www.milospernica.cz nebo mne můžete rovnou navštívit v ZUŠ v Blansku na Zámku. O čem jsou Příběhy? Cikánská balada, pocta Kryštofu Kolumbovi, Romance, Renesanční pokušení… To je jen malý výčet názvů skladeb, které tvoří moji novou desku, se kterou posluchač prožije nejeden příběh. Na albu jsou skladby od Sylvie Bodorové, Štěpána Raka a Milana Tesaře. Proč sis vybral právě tyto interprety? Jejich skladby se mi velice líbily, chtěl jsem hrát původní českou hudbu psanou pro kytaru, oslovil jsem je a jezdil jsem za nimi na konzultace – na skladbách jsem pracoval přímo se samotnými autory. Když přišel nápad s CD a ptal jsem se jich, zda mohu jejich skladby použít, nadšeně souhlasili. Sylvie Bodorová píše skladby na objednávku, a to nejen pro sólové nástroje, ale i pro symfonické orchestry – bezesporu je to naše nejúspěšnější autorka vážné hudby současnosti. Dostal jsem se k ní přes Vaška Ševčíka, který mi sehnal kontakt. Poslala mi troje noty. Velice mne její styl zaujal a já k ní začal jezdit do ateliéru na konzultace. Jedna její poměrně rozsáhlá skladba – Cikánská balada – Sostar mange, která je na novém CD, není pro každého – většinou se publikum dělí na dva tábory. Zatímco jedni tvrdí, že je to to nejlepší, co na kytaru hraji, druzí říkají přesný opak (smích). Myslím si, že je dobré něco takového v repertoáru mít – běžný konzument alespoň vidí, co je možné na kytaru zahrát – během skladby autorka využívá různé techniky, efekty, skladba je plná disonancí, ale také krásných, melodických motivů cikánských písní. Milan Tesař je profesor na jazzové konzervatoři Jaroslava Ježka v Praze, skladatel, jehož skladby patří na mých koncertech k těm nejoblíbenějším. V jeho tvorbě se objevují prvky jazzu, folku a populární hudby. Na Milana Tesaře jsem se dostal přes PF Guitar Quartet, kdy jsme nahrávali jeho skladby na CD a DVD Prolog a byli jsme u něj na konzultaci. Stal jsem se obdivovatelem jeho skladeb, už delší dobu jsem studoval jeho Baladické příběhy, a tak jsem se rozhodl, že půjdu přímo ke zdroji. Tesařovi se mé pojetí skladeb natolik líbilo, že mi dal nové, nikdy nepublikované a nikým nenatočené skladby Tři miniatury, což mne velmi potěšilo. Posluchači si toto dílo a Baladické příběhy mohou poslechnout rovněž na novém cédéčku. Štěpána Raka není třeba blanenskému publiku dlouze představovat. Je to profesor na DAMU, hudební skladatel, kytarový virtuos světového jména. Moje cesta ke Štěpánu Rakovi vedla opět přes PF Guitar Quartet, kdy jsme studovali jeho půlhodinovou suitu pro čtyři kytary s názvem Hieronymus Bosch. Běžné pracovní konzultace přerostly v přátelství a společné koncertování. Kromě toho, že s Rakem vystupuje náš kvartet, objevuje se tento výjimečný kytarista pravidelně na mém cyklu kytarových koncertů Miloš Pernica a hosté. Jedna ze tří Rakových skladeb, obsažených na CD, Decem – Partita per chitara No.2 je složená z deseti krátkých, kontrastních skladeb. Ačkoliv Decem vzniklo v roce 1982 při Štěpánově pedagogickém působení ve Finsku, skladbu ještě nikdo na světě kromě mě na desku nenahrál. Jako bonus jsou pro kytaristy na CD také noty Partity per chitara No.2. Zmínil ses o cyklu koncertů Miloš Pernica a hosté. Bude tento cyklus letos v Blansku pokračovat? Ano, i letos se mohou milovníci kytary těšit na atraktivní koncerty se vzácnými hosty. Cyklus začíná již 6. června, kdy hostem bude legendární český kytarista a hudební skladatel Milan Zelenka, který vystoupí společně se svým synem Vilémem v kytarovém duu. V mých kytarových začátcích patřil mezi mé velké vzory, tvořil úzkou českou kytarovou špičku a dodnes jeho jméno patří v Evropě ke známým a uznávaným. Jedná se o žijící legendu, jež ve své podstatě přivedla kytaru v tehdejším Československu na koncertní pódia. Další tři koncerty budou v září, říjnu a prosinci. 10.9. vystoupí náš komerčně nejznámější klasický kytarista Lubomír Brabec, se kterým se zatím osobně neznám. Avšak loňský ročník mých kytarových koncertů byl natolik úspěšný, že jsem se rozhodl blanenské publikum potěšit také přítomností tohoto interpreta, jehož jméno zná u nás prakticky každý. 22. října vystoupí již tradiční výše zmiňovaný Štěpán Rak. V Blansku bude mým přičiněním již pošesté, letos však teprve podruhé se svým synem Janem Matějem. Loni byl jejich koncert natolik úspěšný, že jsem se rozhodl jej zopakovat i letos. Snažím se, aby cyklus mých kytarových koncertů nebyl zaměřený pouze na klasickou kytaru. Loni v Blansku vystoupil flamencový kytarista Petr Vít a jazzové Trio Milana Kašuby. Když jsem se rozhodoval, jakým umělcem zpestřit letošní ročník, rozhodl jsem se oslovit vynikajícího kytaristu a písničkáře Vladimíra Mertu. Tomu se myšlenka mých kytarových koncertů s hosty natolik zalíbila, že neváhal ani minutu a pozvání přijal. Na koncertě zahraje, zazpívá a slíbil, že pokud mu to čas dovolí, zahraje i na loutnu. Jak tyto koncerty vlastně probíhají a jaká je návštěvnost? Jelikož cyklus nese název Miloš Pernica a hosté, pochopitelně na nich také hraji (úsměv). První část patří vždy mně, druhou věnuji svým hostům. Začátky cyklů koncertů byly poměrně skromné. Byla to myšlenka Vaška Ševčíka, proto se první koncerty odehrály na jeho půdě v Kotvrdovicích a na Klepačově. Když Štěpán Rak dvakrát za sebou na Klepačově vyprodal sál, napadla mne myšlenka přesunout akce do větších prostor a zdá se, že se to vyplatilo. Loni navštívilo mé koncerty přes 600 posluchačů a návštěvnost má podle všeho vzrůstající tendenci. Koncerty proběhnou tak jako loni ve spolupráci s KSMB v prostorách Dělnického domu. Návštěvníci budou o každé akci včas informováni prostřednictvím Monitoru a dalších médií. Jak se na koncerty připravuješ? Během let, co jsem se vrátil ke klasické kytaře, je můj repertoár hodně obsáhlý. Mimo nastudované a již nahrané skladby na mých třech CD se snažím repertoár obohacovat o další, nové skladby. Na každém koncertě se snažím zařazovat jiné skladby, aby neměl posluchač pocit, že hraji pořád to stejné. Na kytaru cvičím minimálně dvě hodiny denně. Zhruba 14 dní před koncertem cvičím čtyři hodiny denně. Míváš trému? Bez trémy si koncert snad ani nedokážu představit. Naštěstí přichází zhruba týden před koncertem a kulminuje den předem. Naštěstí v den koncertu tréma většinou jako mávnutím kouzelného proutku zmizí a já si jej užiju (smích). Co tvé další hudební aktivity? Je jich hodně. Když se sejdou v jednom týdnu třeba tři projekty zároveň, mívám pocit, že mi to lehce přerůstá přes hlavu. Které projekty to jsou? Mimo skupinu Rosomák Olympic revival, která funguje již sedmým rokem, hraji v kapelách MOTOband, K-band a PF Guitar Quartet. V současné době pilujeme repertoár v nové skupině HD Acoustic, která si odbyla úspěšnou premiéru na nedávné oslavě 20. narozenin mé bývalé skupiny Prorock v Blansku v Dělnickém domě. Kapela hraje legendy českého bigbítu v akustické podobě. To znamená dvě akustické kytary, baskytara a bicí nástroj cajon. Členové skupiny kromě mě jsou Martin Štěpánek, Martin Müller a můj syn Dominik. Zbývá ti také nějaký volný čas? V kolotoči mého zaměstnání coby učitele ZUŠ na Zámku, cvičení, zkoušek a koncertů mi moc volna nezbývá. Tady musím hodně poděkovat své rodině, která mne v této činnosti podporuje, především své manželce Janě. Veškerý svůj volný čas proto věnuji právě jim.