Na kávě s Tomášem Mokrým

S Tomášem mokrým o běhání po Masarykově okruhu, ale také o tom, jak se dělají závody v Blansku. Tomáši, na začátku každého rozhovoru se ptám na životní cestu. Kudy vedla ta tvoje? Vyučil jsem se tady na Metře a dělal jsem číšníka v několika restauracích na Blanensku. Zpočátku mne práce bavila, ale když jsem viděl své starší, téměř padesátileté kolegy, čím dál méně jsem měl chuť strávit život po hospodách. Proto jsem to dlouho nevydržel a už po třech letech jsem se začal poohlížet po práci obchodního zástupce v oboru gastronomie. Po několikaměsíčním hledání jsem nakonec nastoupil jako obchoďák v AZ rádiu v Brně. S gastronomií to sice nemělo nic společného, ale byl jsem rád, že jsem vůbec nějakou podobnou práci sehnal. Z maličkého AZ rádia se po půl roce stalo Hitrádio Magic Brno – poměrně velká společnost, pro kterou jsem sháněl inzerenty, a dokonce se mi i dařilo! Avšak změna vedení společnosti mne donutila toto místo opustit. Nastoupil jsem na stejné místo v rádiu Petrov, kde jsem se staral o klienty a následně o propagaci nové frekvence v Boskovicích. V té době přišla žádost od pořadatelů Běhu za sedmizubým hřebenem (nyní Boskovické běhy), zda se nechceme stát mediálním partnerem. Ty pořádalo sdružení Petra Bartoška. Slovo dalo slovo, a dostal jsem od něj nabídku na pomoc se zajišťováním partnerů a financí na tuto akci. Po dvou zdařilých běžeckých akcích v Boskovicích přišla příležitost pořádat Půlmaraton Moravským krasem. Přibližně od té doby jsem se začal práci ve sdružení Sportuj s námi věnovat na plný úvazek.

Nyní však působíš ve své vlastní agentuře Team Agency, takže Sportuj s námi jsi taky nakonec opustil. Petr Bartošek i já jsme bohužel měli odlišné představy o tom, jakým způsobem organizovat tyto dvě sportovní události a hlavně půlmaraton v Blansku, což nakonec vedlo k našemu rozchodu. Nebyl to klidný rozchod, ale to se tak někdy v životě stává. Na druhou stranu jsem velice rád, že to tak dopadlo. Díky tomu jsem založil vlastní produkční a reklamní agenturu, jsem sám sobě šéfem a jsem spokojený.

Tvoje agentura Team Agency vydělává také na sportovních projektech? To určitě ne. Pravda je taková, že třeba Masaryk run je akce, na které se nějaké peníze vydělat dají, ale třeba Blanenská desítka je vyloženě srdeční záležitostí. Vždycky jsem chtěl dělat něco v Blansku, mám tohle město rád.

Máš za sebou druhý ročník Masaryk run – poměrně netradičního závodu v Brně. Koho napadlo běhat po okruhu, na kterém běžně jezdí motorky? Nápad to byl můj a Lukáše Olejníčka – kamaráda, se kterým jsem se od mládí potkával na běžeckých závodech, a přitom se vůbec neznali osobně. Na samotném začátku stála zakázka v agentuře: uspořádat závody v Brně na klíč pro jednoho výrobce sportovní obuvi a oblečení. Z akce nakonec sešlo, ale měli jsme za sebou už poměrně dost práce, a tak jsme se rozhodli, že to zkusíme sami. Koncept byl jednoduchý – dvakrát se oběhne Masarykův okruh, což je 10,4 km, k tomu přidáme závod pro děti a skromný doprovodný program. Loni jsme si dali za cíl 500 registrovaných účastníků. Ani ve snu by nás nenapadlo, že se jich nakonec do startovního pole přihlásí 1350! Letos se nám přihlásilo přes 2000 účastníků ve všech závodech, což je neuvěřitelné číslo a svědčí to o tom, že běh, koloběžky a in-line jsou velice oblíbenou sportovní disciplínou mezi širokou veřejností.

Letošní ročník Masaryk run jste tedy doplnili ještě dalšími disciplínami. Ano, mimo běžce zde závodili také sportovci na in-line bruslích a na koloběžkách. Tento koncept jsme převzali z našeho dalšího projektu, který loni proběhl poprvé, a sice závodů Blanenská desítka. Ukazuje se, že jdeme správným směrem – pořádáme totiž netradiční akci, která široko daleko není. Tři různé sporty na jedné trati a v jeden den.

Nápad na Blanenskou desítku se zrodil kdy? Nápad vznikl v obrovské euforii z vydařeného závodu na Masarykově okruhu. Bylo to loni v červnu, a když se ohlédnu zpátky do minulosti, nechápu, jak jsme během těch pár týdnů mohli všechno stihnout. Každopádně se to podařilo, a přestože jsme na Blanenské desítce nakonec byli finančně v mínusu, zrodil se základ pro tradiční sportovní událost v Blansku, kterou budou naši spoluobčané rádi navštěvovat, protože ji děláme hlavně pro ně.

Jaký je rozdíl mezi pořádáním závodů v Brně a v Blansku? Tím, že je Brno větší město, tak na akce chodí více lidí a tudíž mají akce více účastníků. Také se tam lépe shání sponzoři. Lhal bych, kdybych řekl, že ze závodů Masaryk run pro agenturu žádné peníze nezbudou, ale kdybych chtěl dělat tyto akce jen pro peníze, neuživil bych se tím. Je to zkrátka srdeční záležitost, kdy někdo potřebuje stát na startu těchto závodů a někdo potřebuje tyto akce pořádat. Je to jen jiná forma adrenalinu a dobrého pocitu ze zdolání cíle.

Co všechno obnáší uspořádat Blanenskou desítku? V tuhle chvíli jsme spustili registrace. Ještě před tím musíme vytvořit propozice, sehnat partnery, ale také požádat o povolení několik úřadů a institucí – policii, vedení města Blansko, Správu údržby silnic a několik dalších. Všechny tyto úřady se nám musí vyjádřit k tomu, že souhlasí s uzavřením komunikace a návrhem na objízdnou trasu po dobu akce. Na to jsme si nechali od specializované firmy zpracovat projekt o tom, jak celá uzavírka bude vypadat, kde bude stát která značka, atd. Málokdo si to uvědomuje, ale tohle všechno stojí nemalé peníze. Ostatně je toho mnohem víc, co není vidět. Nyní jsme v takové klidové fázi, ale brzy budeme muset vše dotáhnout do konce – sehnat sponzory, zpracovat balíčky pro závodníky, zajistit technické zázemí, čipovou technologii, zvuk, pódia, technické zázemí… Je toho opravdu hodně. Samotná akce je potom vyvrcholení několikaměsíční práce. Když vám třeba nevyjde počasí, je to skutečně k vzteku, ale to už ovlivnit nedokážeme, a proto pracujeme s variantou suchou i mokrou. Každá si žádá jiný čas na přípravu a zabezpečení.

In-line, koloběžky, běh. Nepomýšlíš ještě třeba na cyklistické závody? To už mě napadlo při prvním ročníku Masaryk run. Bylo by krásné uspořádat závody na kolech, například tady v Moravském Krasu. Ale skutečnost je taková, že tyto akce pořádám opravdu spíš ve volném čase při práci a nevím, kolik času bych nakonec tomuto projektu mohl věnovat. Ale nevylučuji to – třeba někdy v budoucnu závody na kolech uspořádám.

Ty sám závodíš? Jako kluk jsem dělal atletiku závodně a běhal jsem až do šestnácti let. Od té doby jsem se šel jen občas proběhnout nebo projet na kole, ale nyní – vůbec na to nemám čas. Vím, že je to takové klišé, ale ve skutečnosti opravdu využívám každé volné chvilky k tomu, abych tak říkajíc „dobil baterky“. Když nepracuji, tak nejraději lenoším, ale snad se jednou nakopnu k větší aktivitě, protože vidím, že tělo už by to potřebovalo 🙂