Kdo si hraje, nezlobí. O tom by mohli vyprávět modeláři a jejich rodiny. Stráví ve svých dílnách mnoho hodin a investují svoje peníze do náhradních dílů. Ale jak všichni říkají, pořád lepší, než vysedávat v hospodách. A není prý nic lepšího, než spokojený manžel.

Modeláři z Blanska a okolí se pochlubili svými letadly v prvním dubnovém víkendu v kulturním domě ve Vysočanech. „Je možné, že některá letadla nedožijí do prázdnin,“ upozornil na vysokou úmrtnost modelů architekt Jiří Kouřil. Sám snil o létání už jako malý kluk, ale tenkrát to bylo moc drahé. Dříve stál model třeba čtyři tisíce, a dnes taky. Jenže tenkrát to znamenalo dvě nebo tři celé výplaty. Proto si koupil svoje první letadlo před rokem ve čtyřiačtyřiceti letech a této zálibě zcela propadl. Ale modely si raději kupuje. Jde mu hlavně o létání.

Zato Vladislav Mynařík z Vysočan si všechna letadla vyrábí sám. „Nejtěžší je vyrobit konstrukci,“ řekl Mynařík. Návrhy hledá na internetu a překresluje si je do požadované velikosti. Vyřeže a slepí konstrukci, napojí dálkové ovládání. Může přidat další vychytávky, jako třeba světla. Osvětlená letadla vypadají úžasně ve vzduchu za šera nebo ve tmě. Letadla mu doma zabírají dvě podkrovní místnosti. V jedné má sklad a v druhé dílnu.

Doma vyráběné modely se prakticky nedají finančně vyčíslit, protože kromě materiálu je v něm především mnoho času práce. Jeden model může přijít třeba až na sto padesát hodin v dílně.

Ve vzduchu letadlo bývá pět až sedm minut – jak dovolí výdrž baterie. A co když dojde k havárii? Není to ojedinělá záležitost. Vteřinové lepidlo modeláři nosí s sebou i na letiště. Někdy se letadlo podaří opravit během pár minut, někdy je ale zničené úplně a musí vyrobit nové.

Blanenští modeláři měli na výstavě mimo jiné také největší kousek – větroň Pionýr, který váží 19 kg. Další zajímavostí na výstavě byla 3D tiskárna, která pomocí počítačového programu dokáže vytvořit jakékoliv složité tvary, například model stavby včetně vnitřního vybavení.