S Tadeášem Daňkem zlehka a nezávazně o tom, jak se Monitor dostal do filmu. Je vám 25 let, studujete scenáristiku na filmové škole ve Zlíně, čekám kdy padne jméno Erbenka… Ne ne, Erbenka za tím není. Ale určitě myslíte pana Cinkla. To je guru, díky němu je v Blansku tolik lidí, kteří se filmem zabývají. Mně, i když nejsem z Erbenky, taky pomáhal. Díky němu se znám s dalšími lidmi, co se filmem zabývají. Ale já jsem se k filmu dostal jinak. Bylo mi šestnáct, pracoval jsem jako externista v Deníku, takže jsem měl určitou volnost pokud jde o témata. A už tehdy mě zajímaly hlavně příběhy lidí. Třeba jsem psal o panu Pernicovi, kterému je devadesát a pořád jezdí na kole, nebo o člověku, co má na zahradě lva, zkrátka o lidech, kteří jsou obyčejní a přitom nesmírně zajímaví. No a pak jednou festival Rock for People vyhlásil videosoutěž. Jelikož jsme se chtěli s partou na festival dostat, půjčili jsme si kameru a natočili video. Tehdy jsme sice nevyhráli, ale když už jsme měli kameru půjčenou, natočili jsme cvrčky. Kamarád, se tehdy zajímal o využití hmyzu v kuchyni a uvařil oběd z cvrčků, já jsem to natočil, dali jsme to na internet a sklidili jsme obrovský úspěch. Dodnes to snad na internetu visí. Tak jsme si řekli, že to asi lidi zajímá a natočili jsme další díl „videokuchařky“ Vaříme netradičně. Nakonec těch videí vzniklo víc a mě díky tomu napadlo přihlásit se na filmovou tvorbu. No a letos končím filmovou školu ve Zlíně.

Podle všeho to byla hodně přímá cesta… No to ani ne. Pro mé učitele – zdravím na Dvorskou – asi bude velké překvapení, až se dozví, že ještě studuju. Na základce jsem byl neposlušné dítě, škola mě nebavila. Vystudoval jsem obor kuchař-číšník, a pak jsem šel na Střední gastronomickou školu, ale vážně jsem nebyl dobrý student. Ve skutečnosti jsem se naučil vařit až ve Zlíně, kde jsem si musel vařit pro sebe. Abych byl upřímný, ani ve Zlíně nepatřím k nejlepším studentům – je důležité, aby tam člověk chodil na přednášky, semináře. Já se sice snažím, ale určitě jsou lepší než já a navíc mám spoustu jiných projektů. Každopádně tento rok končím.

Zmínil jste ostatní projekty – můžete je přiblížit? Jsem kreativec a pracuji v reklamě – dělal jsem třeba kampaň pro Pepsi. Slogan byl „chceme dát Česku moře“. Bylo to před volbami, politici slibovali první poslední, bylo to moře slibů, a my jsme se rozhodli, že lepší bude skutečné moře. Vyrazili jsme k moři pěšky a na Instagramu jsme pak zveřejňovali fotky z naší cesty. A z aktuálních věcí: právě teď natáčím pro stream.cz seriál o islámu v České republice, což je samozřejmě ožehavé téma.

Vraťme se k vašemu filmu, který v nejbližší době bude promítán v rámci mikrofestivalu místních tvůrců. Můžete prozradit něco bližšího? Samozřejmě! Film se jmenuje Napiš to! a k vidění bude 12. 4. 2015 v Kině Blansko v 17.30, vstup je zdarma, a protože nás sponzoruje pivovar Černá Hora, tak bude i nějaké to pivko. Film trvá 30 minut, hraje v něm Jiří Lábus a další známí herci, takže to určitě stojí za to. K vidění toho ovšem bude víc. Náš film je premiéra, tedy ten zlatý hřeb večera. Ale když už jsem to organizoval, řekl jsem si, pojďme k tomu přidat další blanenské tvůrce a prezentovat jejich práci. Představí se tak Little Cube se snímkem Kašlu na to, další film se jmenuje TAM, ten natočil Kuba Nedoma a Martin Babáš, a já říkám, že to je takový Tarkovský, zkrátka zadumaný film, pak promítneme klauzurní snímek Kocovina Jana Koláře, to je vesnická komedie, a nakonec Run Free – Poselství bílého koně Radka Popelky. Rád bych pozval lidi, aby přišli, už kvůli atmosféře. Budou tam tvůrci, kteří nějak zábavně představí své filmy, a lidi si s nimi pak u piva mohou povídat. Pro nás všechny je úžasné, že filmy můžeme prezentovat před domácím publikem a pak o tom diskutovat. To vždycky člověka posune dál.

A konkrétně váš film, ten byste představil jak? Podtitul je „píšeme o tom, o čem chcete číst“. Hlavní hrdina je mladý, ambiciozní novinář, který chce psát o velkých věcech. Chce mít čtené články, ale protože pracuje v regionálních novinách, tak musí psát o malých, obyčejných věcech, a to ho strašně štve. Nakonec ho napadne, že by mohl ty velké věci sám vytvářet. Začne to nevinně, ale konec je děsivý. Rozhodně to musíte vidět. Výborná věc, kvůli které stojí za to přijít do kina, je i ten kontrast – velcí herci versus neherci. Vedle Lábuse uvidíte hrát lidi z Blanska, které můžete potkat na ulici.

Vím, že se ony regionální noviny, kde hlavní hrdina pracuje, jmenují Monitor. To vzniklo jak? To napadlo Martina Kováře, co nám dělal asistenta produkčního. Do filmu jsme potřebovali jako rekvizitu nějaké noviny. Nějakou dobu jsme diskutovali, jak to zařídit, a přitom na stole ležel Monitor. Martin si vzpomněl, že přes muziku zná šéfredaktora, tak mu zavolal a domluvil se. Dostali jsme tehdy celý balík, dokonce jsme směli natáčet v tiskárně, a ještě si ve Zlíně mysleli, že jsme si nechali natisknout vlastí noviny. To bylo fajn a zpětně moc děkujeme. Jsem o to raději, že teď dělám o filmu rozhovor právě s Monitorem.

Obraťme list a doufejme, že se o skutečném Monitoru nezačnou po promítnutí vašeho snímku šířit fámy: co sny a plány do budoucna? K těm fámám bych chtěl dodat, že Monitor nám skvěle vyšel vstříc a události, které se ve filmu odehrají, jsou opravdu jen fikce. Byl bych nerad, kdyby je lidé nějak spojovali s listem, který nám vyšel vstříc. A cíle? Můj nejbližší cíl je, aby lidi přišli do kina, dali si pivo a podívali se na naše filmy. Na to se opravdu těším. Další velký cíl je úspěšně dokončit školu. No a pak samozřejmě bych rád dodělal svůj seriál pro stream.cz o islámu v ČR. To všechno je práce víc než na rok a dál se uvidí.