Školní jídelny

Byla pro vás jídla ve škole nuceným zlem nebo jste je měli rádi? Já na školní jídelnu vzpomínám docela s láskou. Jednak tam byla v kolektivu spolužáků velká legrace a taky jsem odmalička trpěl neustálým hladem, takže jsem se na pravidelný přísun potravy vždycky hrozně těšil. Mléčná polévka, která mnoha mým spolužákům způsobovala husí kůži, byla dokonce mojí oblíbenou! I proto mě možná měly rády paní kuchařky a vždycky, když jsem se blížil k výdejnímu okénku, mi naložily vrchovatý talíř. Od té doby, co jsem typ tohoto stravování opustil, uplynula již řada let a spousta věcí se změnila – jak přístup dnešních dětí ke školní stravě, tak byrokratický šiml se stohy vyhlášek a nařízení.

Nápad napsat úvodník o školních jídelnách jsem dostal poté, co jsem si přečetl zprávu o dvou nezletilých chlapcích, kteří na sociální síti Facebook zveřejnili fotografie jídel servírovaných u nich ve škole. Fotografie byly navíc doplněny popisy jednotlivých jídel; v této kombinaci vypadalo celé dílo velmi nechutně. Jak se později ukázalo, fotografie byly upravené, zmanipulované, nepravdivé a chlapci dnes mají z ostudy kabát. Navíc vyšlo najevo, že oba malí delikventi nemají ve věku dvanácti let na Facebooku co pohledávat. O tento argument se opírá hlavně ředitel školy, který je z celé kauzy na mrtvici a vyčetl chlapcům dokonce i to, že v jídelně se nesmí fotografovat. Vedení školy by si dle mého názoru mělo spíš uvědomit samotné jádro věci – to, že žákům jídlo ve škole nechutná.

Víte, kolik dnes stojí oběd ve školní jídelně? Moje děti chodí na Dvorskou a platíme přes 20 korun za každého. Zjistil jsem si, že na gymnáziu studenti nad 15 let platí dokonce 27 korun. Situace není růžová ani na jedné straně – pokud máte tři větší děti, vyšplhají se měsíční náklady na obědy kolem patnácti stovek, což už jsou sakra peníze. Na straně druhé musí kuchařky navařit vyvážená jídla tak, aby jedno menu vyšlo na částku, kterou skutečně platíte. Že to není žádná legrace a často se musí dělat kompromisy, by vám mohla říct kdejaká vedoucí stravování.

Často diskutovaným tématem je vaření z polotovarů, kterým se bohužel školní jídelny vyhnout nemůžou. Myslíte si, že je to špatně? Mražená zelenina, ryby atd. Tyto potraviny nejen že ušetří spoustu času, ale navíc vyjdou daleko levněji, což je pro provoz školních jídelen naprosto klíčovým faktorem. A ruku na srdce – kdo z vás nesáhnul nikdy po balíčku mražené zeleniny? Výsledný pokrm nemusí ve finále být vůbec špatný. Zdeněk Pohlreich by z toho sice radost neměl, ale ve školní jídelně si snad nemusíme hrát na grandhotel Pupp. Účelem je vyváženou stravou za co možná nejnižší náklady nasytit hromadu dětí. Co však dělat, když jim nechutná?

Nejzávažnějším problémem je fakt, že dnešní děti jsou neskutečně vybíravé. Čím to je? Že by se v českých rodinách přestaly připravovat klasická česká jídla a byla vytlačena hranolky, burgery a pizzou? Potom je školní jídelna v docela složité pozici. Zavděčit se všem dětem opravdu nejde; zatímco jeden bude ohrnovat nos nad nudlemi s mákem, druhý se po nich bude moci utlouct. To je prostě realita.

Občas se stane, že se u nás doma v nosníku objeví nějaký ten školní oběd, například když dítě náhle onemocní a nestihneme obědy odhlásit. Je to jídlo ze ZŠ Dvorská – jiné srovnání bohužel nemám, ale na základě několika ochutnávek mohu říct, že tyto pokrmy jsou naprosto nezávadné a chutné. Zřejmě bych podobné jídlo nechtěl dostat v restauraci, ale o tom to přece není. Za necelých pětadvacet korun mé děti dostanou jídlo, které bych blafem rozhodně nenazval.

Co říci na závěr? Snad jen to, že s mým názorem se ztotožňovat nemusíte. Pokud máte podezření, že vaše dítě ve škole strádá a trpí tím, že se jídlo nedá pozřít, můžete do jídelny poslat kontrolu, která vše prověří. Měli byste však vzít v úvahu fakt, že ve školní jídelně nikdy jídla nebudou vypadat ani chutnat jako speciality z pětihvězdičkového hotelu, ani jako domácí strava od maminky či babičky. Za částku o něco málo vyšší než 20 korun to snad ani nejde.

Já sám se sice považuji za člověka, který se snaží jídlu rozumět, a rád vyhledávám gurmánské prožitky. Zároveň ale přiznám, že když mám hlad, jsem schopen sníst i zadnici pošlého nosorožce… Ne nadarmo se říká, že hlad je nejlepší kuchař – hlad je totiž i nejlepším lékem na vybíravost, která dnešní dobu docela hezky charakterizuje. Snad by i našim dětem neškodilo občas kapku vyhladovět.