Před pár měsíci jsme si u známých pouštěli videozáznam starý už hezkých patnáct let. Byli jsme na něm všichni nějací mladí a hezcí, o váze ani nemluvě… A vtom jsem si uvědomil, že už nejsem nejmladší. Rána už nebývají tak zcela bezbolestná, tu a tam se ozve plotýnka i přes den a nehezky vypadající měch zdobící moji oblast břicha mi v zavazování tkaniček zavazí čím dál tím víc. Inu – věk nezastavíš, řekl jsem si a chtěl celou záležitost hodit za hlavu. Ale ono to nešlo. Dospěl jsem k názoru, že bych se o svoji tělesnou schránku měl začít více zajímat a hlavně starat.

Nejsem člověk, který chodí rád k doktorovi, ale znáte to – tu a tam je to zcela nevyhnutelné. Stalo se však, že jsem do blanenské nemocnice přišel zcela dobrovolně, aniž by mě něco trápilo. Ale vezmu to pěkně od začátku.

Koncem minulého roku jsem se dozvěděl, že Nemocnice Blansko provádí preventivní onkologické vyšetření. Věděl jsem, že podobnou službu pacientům nabízí také na Žluťáku v Brně, ale proč jezdit do Brna, když u nás v Blansku pro mne udělají to stejné? A ještě navíc levněji než v Brně, jak jsem se poté, co jsem se o celou věc začal více zajímat, dozvěděl. Rakovina je největší strašák, který chodí denně kolem nás a zcela upřímně a bez mučení se přiznávám, že z ní mám velký strach. U mnoha lidí sice přetrvává názor, že o této nemoci raději nebudou vědět vůbec, ale to je nesmysl. Pokud se má něco objevit, chci to vědět hned. Procento vyléčitelnosti je potom mnohem vyšší než v případech, kdy se o onkologickém onemocnění dozvíte pozdě. To je prostý fakt.

A tak jsem se objednal na preventivní onkologickou prohlídku do blanenské nemocnice. Zhruba týden před samotným vyšetřením mi domů přišla obálka s instrukcemi a se dvěma nádobkami na vzorky, které jsem měl vzít s sebou. V samotný den D jsem byl lehce nervózní, ovšem veškeré obavy se rozplynuly po prvních větách s vyšetřující lékařkou. První půlhodinu jsme strávili uvolněným rozhovorem, ve kterém se mne vyptala na onemocnění, které máme v rodině, také na to, čím vším jsem prošel v uplynulých letech svého života a v neposlední řadě i na současný zdravotní stav.

Po sestavení této anamnézy jsme přešli k samotnému vyšetření. Sestra mi změřila tlak, natočila EKG, odebrala vzorky krve a lékařka mi následně důkladně prohlédla a prohmatala celé tělo. Potom jsem v doprovodu sestřičky zamířil na rentgen plic, odkud jsem byl odveden na ultrazvuk břicha a svoje putování jsem zakončil na kožním oddělení, kde se paní doktorka koukla na znamínka, zda nehrozí kožní melanom. Z prospektů, které mi přišly domů, jsem zjistil, že ženy mají navíc ještě mamografické vyšetření nebo ultrazvuk prsou (v závislosti na tom, kdy naposledy navštívily mamografii).

Suma sumárum jsem onkologickým vyšetřením v nemocnici strávil zhruba 100 minut. Služba je to placená, ale na druhou stranu alespoň člověk ví, za co platí. Veškerý personál se mnou zacházel velmi zdvořile, nikde jsem nemusel čekat déle než dvě minuty a vůbec jsem se cítil jako nějaký VIP pacient. Dokonce mi bylo přiděleno i speciální stání pro automobil v areálu nemocnice, což jsem vzhledem k situaci, která tu ve všední dny vládne, uvítal s velkým nadšením!

Na základě odborného vyšetření na místě zjistili, že mi nic není, na výsledky krevních a dalších testů zatím ještě čekám. Už teď ale vím, že jsem udělal dobře. Pevně věřím tomu, že jsem zdráv a není nic lepšího, než se to dozvědět od lékařů. Na druhou stranu – pokud by mne měla nějaká ošklivá nemoc postihnout, ať se to dozvím co nejdřív. Jen tak budu mít slušnou šanci na úplné uzdravení.

Člověk nemusí být nutně hypochondr, aby chodil zdravý k lékaři. Myslím si, že tohle je věc, kterou spousta lidí podceňuje. Každý z nás by se měl u svého obvodového lékaře objevit alespoň jednou za dva roky na preventivní prohlídku, totéž by se dalo říci o preventivním onkologickém vyšetření. Slíbil jsem si, že za dva roky absolvuji celou proceduru znovu. Fakt, že nyní jsem zdravý, se může velice rychle změnit. A já bych nerad, aby mi moje tělo za pár let ukázalo svoji odvrácenou stranu.