V poslední době jsem se při svých několika pracovních cestách do hlavního města rozhodoval, jakou variantu dopravy zvolit. V několika případech jsem potřeboval být naprosto nezávislý a flexibilní, a proto jsem zvolil dopravu vlastním vozem, ale v případech, kdy jsem pociťoval jistý luxus (alespoň) iluze volného času, zkusil jsem jízdu vlakem.

O cestách po D1 snad nemá cenu se zmiňovat. Po naší nejvytíženější dopravní tepně jezdím velmi často a pravdu mají ti, co ji označují za tankodrom, i když (díky probíhající rekonstrukci) se již některé z úseků začínají podobat dálnici civilizované země, za kterou, i přes četné výhrady, stále svoji vlast považuji.

Jízda vlakem má nádech nostalgie za dětskými léty, i když už dávno vagóny netahají železní oři, jenž by poháněla pára. Navíc, ne, že bych si takové časy pamatoval 🙂

Ale jinak je vlak dobrá volba. Nemusíte řídit, volný čas vyplnit něčím užitečným, při služební cestě třeba prací, při vlastní čímkoli jiným. To není tak úplně špatná varianta. Zkusil jsem do Prahy různé vlaky. Od těch, co zastavují i v našem střediskovém městě po ty, co se tudy jen mihnou. Ty totiž nestaví, jak se lidově říká „u každé meze“, ale prosviští si to až do naší kouzelné metropole s pouhými dvěma, či třemi zastávkami. Musím říci, že se doprava rozhodně zlepšila. Snad díky tomu, že všechny ty RailJety, EuroCity, InterCity a SuperCity slouží jako mezinárodní spoje, je úroveň pohodlí a služeb o řádný kus vepředu před „obyčejným“ rychlíkem, či courákem. K dispozici máte WiFi připojení, cestování připomíná spíše dopravu letadlem, k mání je i občerstvení. Můžete si dát to, na co máte chuť. Třeba (jako novinka, kterou inzerovali) i „zdravá“ strava, což mne při pohledu na jednu položku v nabídce docela pobavilo. Občerstvovací firma nabízí krásné, čerstvé jablko (jedno). Bratru za 32 Kč. Proto mě to taky tolik rozesmálo. Z takové ceny by se mohly nejednomu spoluobčanovi protočit panenky, či se o něj pokusit mdloby. Ale samozřejmě chápu, že i vlakově-gastronomičtí podnikatelé musí z něčeho žít a nutně se to odráží na cenách. Chcete-li tedy zůstat zdraví a silní, nikdo vám (na rozdíl od letadla mířícího třeba do Kanady) neutrhne obrazně hlavu za to, že si do vlaku přinesete jablko svoje, přičemž je naprosto lhostejno, zda pochází z vlastního sadu, či jste je zakoupili u nějakého kupce. Mám dojem, že ostatním spolucestujícím to je taky jedno.

Za co ale musím našeho dopravce pochválit je, že se výrazně k lepšímu posunula úroveň služeb mimo jedoucí vlak. Slečny i pánové v pokladnách se usmívají, většinou jsou schopni a ochotni poradit, najít, či doporučit. A pokud si náhodou rady neví, pak vás s úsměvem někam pošlou. A rozhodně to není do míst, kde záda ztrácejí své slušné jméno, prostě vás pošlou za někým, kdo poradit schopen je. K okénku blanenského nádraží jsem před dávnými léty přistupoval s pokorou, obrněn železnou trpělivostí (což zvláště v mém případě vyžadovalo notnou dávku sebeovládání) a obavou, kam mě zase kdo s mým dotazem pošle (a tentokrát opravdu myslím TAM, co už teď neposílají).

Naopak. Slečna mi dokonce ušetřila nějaké finanční zdroje a nabídla výhodnější jízdenku, než tu, kterou jsem si původně přišel zakoupit. S úsměvem, grácií a přáním pěkné cesty. Chce se mi věřit, že je to nový standard našeho národního přepravce a doufám, že mě někdo brzy nepřesvědčí o opaku. Rozhodně bych Vám, slečny a pánové za okýnkem (nejen) blanenského nádraží, chtěl vyseknout obrovskou poklonu a poděkování. Úsměv a ochota nic nestojí, ale druhého může štědře obdarovat. Vám se to podařilo a já vám za to děkuji, protože potom se cestuje daleko lépe a radostněji!!!

Hezký vlakový den…

Freddie (freddiemail@email.cz)