O rasismu

Rasismus je slovo, které je denně omíláno nejen u nás, ale také ve většině zemí, kde lidé rozlišného vyznání, barvy pleti a kultury žijí na jedné hromadě. Hned na úvod musím napsat, že rasismus v jeho základní podstatě silně odsuzuji.  V některých otázkách se však člověk neubrání polemikám a dokáže sám sebe překvapit názory, které tak úplně antirasistické nejsou. Nebo je to v pořádku?

Tak třeba hotel Dukla. Město Blansko jej koupilo za nemalý peníz, a to zejména proto, že si na jeho pořízení brousili zuby brněnští podnikatelé. Proč? Tito pánové v našem hotelu chtěli ubytovat několik desítek rodin z řad nepřizpůsobivých občanů, aby jejich původní příbytky v Brně na Cejlu proměnili v luxusní rezidence. Jelikož tito nepřizpůsobiví občané měli být podle všech informací ve většině případů Romové, strhla se v Blansku obrovská vlna nevole a pánům radním nezbylo než Duklu koupit, i když nevěděli, co s ní budou dělat. Na tomto místě mohu říct jen to, že i já jsem kvitoval rozhodnutí Města se souhlasným přikývnutím. Znamená to, že jsme tu za žádnou cenu romské obyvatele nechtěli. Báli jsme se o svoje děti, o svůj majetek, o naše město.

Je to rasismus? Podle mě není. Jednalo se od samotného začátku o nepřizpůsobivých občanech, a nikdo nevěděl, zda to budou Romové jen z jedné desetiny, anebo naprostá většina. V konečném důsledku je mi jedno, kdo demoluje autobusovou zastávku, zda je to Rom, můj soused nebo černoch ze Zimbabwe; naštvaný budu na každého z nich stejně. Vadí mi to, že se takový člověk nedokáže přizpůsobit, nerespektuje zákony ani etiku, a dělá binec. Stejně jako jsem se rozhořčoval nad chováním Čechů v Bulharsku, se budu rozčilovat nad chováním i všech ostatních, pokud k tomu budu mít důvod. Bez ohledu na to, jaké je dotyčný národnosti.

V poslední době v novinách kolují články o muslimech a o jejich stylu zahalování žen, které k jejich vyznání patří. Co s tím? Na jednu stranu bych byl tolerantní a nechal bych muslimské ženy nosit hidžáb, což je pokrývka hlavy, která zahaluje pouze vlasy a krk. I tato kauza u nás proběhla – školní řád zakázal dvěma Muslimkám tento šátek nosit, takže se nakonec musely se studiem rozloučit. Dle mého názoru toto není dobré rozhodnutí a souhlasím s ombudsmankou Šabatovou, která se těchto muslimských dívek zastala.

Na stranu druhou jsou tu i obličej zcela zahalující burky a nikáby, pod nimiž vidíte pouze oči. I když se snažím pochopit tvrzení českého předsedy Ústředí muslimských obcí v České republice Muneeba Hassana Alrawiho, že pro tyto ženy je z hlediska víry nezbytně nutné se takto oblékat, nechci, aby tomu tak bylo. Pokud se muslimky rozhodnou cestovat po Evropě, popřípadě do nějakého evropského státu emigrovat, měly by se ztotožnit s pravidly, které v dané zemi platí. Jen těžko si dokážu představit českou blondýnu, jak jde po ulicích afghánské metropole v minisukni a tak stejně bych si nepřál, aby se po našem městě procházely ženy zahalené od hlavy až k patě. Pan Alrawi kauzu komentoval slovy, že když jejich ženy nemohou nosit burku, měly by se tu zakázat také černé helmy motocyklistů. Toto tvrzení mi přijde naprosto absurdní, jelikož v případě přílby jde o bezpečnostní prvek a pokud se nepletu, černé hledí je u nás zákonem zakázáno. Zkrátka a dobře – ať vyhlášky a zákony platí pro všechny. V Belgii je například nošení těchto šátků zakázáno, čemuž upřímně fandím.

Nechtěl bych svým úvodníkem nikoho urazit a sám sebe uklidňuji přesvědčením, že rasista nejsem. Pokud mi něco vadí, není to barva pleti ani náboženství. Je to nepřizpůsobivost. To, že některé menšiny žijící u nás mají ve svých řadách poměrně značné procento těch, kteří se přizpůsobit odmítají, vrhá na všechny ostatní nesmazatelný stín, se kterým se musí celý život potýkat. Dokonce mám pocit, že někteří naši Romové přichází v této době na svět již s vrozenou averzí vůči nám, ostatním. Kdo je tady potom rasista?