Na kávě s Karlem Fleischlingerem

Karel Fleischlinger * 1966, kytarový virtuos a pedagog Kdy jste vzal kytaru poprvé do ruky a jak dlouhou cestu jste musel ujít až po evropská pódia? Na kytaru jsem začal hrát hodně pozdě, až v šesté třídě ZŠ a první rok jsem vyloženě „proflákal“. Pan učitel na blanenské LŠU – František Hlaváček – ocenil můj přístup v pololetí dokonce trojkou na vysvědčení. Na konci roku jsem se zlepšil na dvojku, to už mě kytara začínala bavit. Protože jsem začal pozdě, na konzervatoř jsem nebyl po základní škole připravený a musel jsem na gymnázium. Současně jsem nastoupil do LŠU v Brně – Židenicích k paní učitelce Janě Ardaševové (maminka klavíristy Igora Ardaševa). Paní Ardaševová je cellistka a kytaristka, ale především vynikající pedagog a muzikant. Otevřela mi cestu k širšímu poznání hudby (nejen kytarové). Po maturitě na gymnáziu jsem začal studovat pardubickou konzervatoř u pana profesora Stanislava Juřici a o čtyři roky později udělal přijímací zkoušku na vysokou hudební školu ve Výmaru (Hochschule für Musik Franz Liszt Weimar), kterou jsem ukončil magisterským koncertním a pedagogickým diplomem. Zde jsem studoval u Prof. Rolanda Zimmera, který měl přede mnou zkušenosti s řadou vynikajících českých kytaristů (Marie Hovorková, Martin Mysliveček, Vladislav Bláha). Jak často koncertujete a kde všude vás letos můžeme vidět a slyšet? Chystáte také nějaký koncert v dohledné době v Blansku? Dá se říci, že koncertuji pravidelně a ano, v Blansku koncert chystám. V říjnu přijedou moji přátelé z Lenz-Tria (flétna-kytara-violoncello) z Německa. Ve čtvrtek 23. října v 19:00 budeme mít v rámci cyklu „Hudba na blanenském zámku“ koncert, na který čtenáře novin srdečně zvu. Hudbu jihoamerických autorů (Astor Piazzolla, Radamés Gnattali, Marco Pereira), doplní skladby evropských skladatelů, např. „Romantické trio“, které souboru věnoval český skladatel Jan Truhlář. Tradičně hrávám jeden z adventních koncertů v dřevěném kostelíku a novoroční koncert v příjemném sále hotelu Panorama. Doporučuji svoje stránky www.fleischlinger.cz, kde termíny koncertů aktualizuji. V průběhu vaší dosavadní kariéry jste získal mnoho ocenění. Která jsou ta nejvýznamnější a kterého z nich si vážíte nejvíce? Jako student gymnázia a žák paní Ardaševové jsem vyhrál ústřední kolo soutěže tehdejších LŠU a obsadil třetí místo na mezinárodní soutěži v Kutné Hoře, kde jsem získal o dva roky později (v roce 1986), již jako student konzervatoře u pana prof. Juřici, první místo v nejvyšší kategorii a titul laureáta. V témže roce jsem ještě vyhrál 1. cenu v Interpretační soutěži soudobé české hudby, která byla společná pro všechny hudební nástroje. Právě proto si tohoto úspěchu velmi cením. Kolik hudebních nosičů máte na svém kontě? A jak dlouho trvá příprava CD od výběru skladeb a jejich nastudování až po finální produkt? V roce 1999 jsem natočil ve studiu Principium v Praze svoje první sólové CD, v roce 2001 CD se souborem Lenz-Trio a v roce 2009 ve studiu Surf DVD/CD s PF Guitar Quartetem. V létě 2010 jsem nahrál v unikátní akustice blanenského „dřevěného kostelíku“ na repliku osmistrunné kytary (Ries, 1840) CD „Souvenir Romantique“ s hudbou kytarových mistrů 19. století. Celý minulý týden (27. 6. – 3. 7.) jsem strávil v Nižboru u Berouna, kde jsem v zámecké kapli po 7 nocí (kvůli klidu) natáčel starou hudbu na renesanční a barokní kytaru a na theorbu. Nahrál jsem materiál na dvě CD. Nahrávce předcházel výběr skladeb a jejich studium. Tento proces může trvat rok i déle. V mém případě to byly roky dva. Nyní začíná práce na zpracování záznamu, ale také na textech, překladech, grafice obalu… Pokud vše půjde dobře, do výroby by šla CD koncem září a na říjen plánuji křest. Jaké hudbě se věnujete v současné době? Jakékoliv… Například v sobotu 12. 7. jsem si zahrál v Polsku spolu s Brno Contemporary orchestra skladbu soudobého brněnského autora Miloslava Ištvána. Dále hraji v několika komorních souborech: spolu s flétnistkou Susanne Oehler a cellistou Torstenem Oehler jsem členem již zmiňovaného česko-německého Lenz-Tria, které se orientuje na hudbu 20. století. Dále jsem členem PF Guitar Quartetu, který úzce spolupracuje například se Štěpánem Rakem, a v neposlední řadě hraji romantickou hudbu v duu s Janem Tuláčkem. Jako sólista se věnuji výhradně staré hudbě. Hudbu raně romantickou (počátek 19. století) hrávám na původní nástroje z této doby. Renesanční a barokní hudbu hrávám na repliky nástrojů z 16. a 17. století. Na tomto místě si dovolím snad jen malou poznámku: pokud někdo chce tuto hudbu hrát, musí se nejdříve naučit zápis v italských i francouzských tabulaturách. Také technika hry je úplně jiná, než na klasickou kytaru. Co si pouštíte na cestách v autě? Neříkejte, že klasickou hudbu… Budete se divit, ale je to skutečně především klasická hudba. Na dlouhých cestách poslouchám rád opery a oratoria, protože jinak nemám tolik času pro poslech takto rozsáhlých děl. Bigbít si pouštím jen zřídka, a když už, tak ten starší. Vím o vás, že sbíráte historické hudební nástroje. Kolik kousků už máte ve své sbírce? Budete je někdy v budoucnu vystavovat? Označení „sbírka“ nemám moc rád, protože moje kytary jsou především hudební nástroje. Sběratel sbírá, ale já na svoje kytary hraji a koncertuji. Staré nástroje mají krásný zvuk, ale také zajímavý příběh, který moderním nástrojům chybí. Nejstarší kytara, kterou mám, pochází z Mirecourtu ve Francii z roku 1810. Zvláště si však cením nástrojů od tří největších kytarářů z Vídně: Bernarda Enzensbergera (1821), Johanna Antona Stauffera (1846) a Nicolause Georga Riese (1840). Nástroje zásadně nepočítám a nevystavuji. Kdo se s nimi chce seznámit, musí na koncert… Mimo uměleckou dráhu zastáváte také práci pedagoga. Jak dlouho učíte a jak úspěšní jsou vaši žáci? Už deset let učím na blanenské ZUŠ a šest let na ZUŠ J. Kvapila v Brně. Na obou školách jsem vychoval řadu absolventů, kteří mají kytaru rádi a stále na ni hrají. Moji blanenští žáci mají za sebou i úspěchy na soutěžích ZUŠ, letos to bylo například druhé místo Jany Kotoučkové a druhé místo dua Jany Kotoučkové a Kateřiny Hudcové v krajském kole soutěže MŠMT. Od září začínám učit také na konzervatoři P. J. Vejvanovského v Kroměříži, což je pro mě velká výzva, na kterou se upřímně těším. Jaké máte plány do budoucna? Je nějaký hudební vrchol, který se vám zatím nepodařilo pokořit? Pokud mi budou síly stačit, rád bych kromě učení nadále koncertoval. Nesmírně si vážím toho, že moje povolání je zároveň úžasná zábava. Proto není nutné pokořovat nějaké vrcholy. Jsem hluboce přesvědčen o tom, že pokud člověk dělá svoji práci rád a poctivě, všechno ostatní přichází v pravý okamžik…