V dnešní době naprosto drtivá většina Čechů používá mobilní telefon a je k zastižení ve dne v noci, kterýkoli den v týdnu a jakoukoli roční dobu. Občas se vám stane, že telefon zapomenete doma, případně se v nevhodnou chvíli vybije a vy chytáte skoro hysterický záchvat z obavy, že vám něco důležitého unikne, nedovolá se vám šéf nebo sestřenice ze Slovenska, případně se vy nedovoláte pomoci, kterou byste mohli potřebovat, kdyby vás třeba po cestě z hospody domů potkal lední medvěd… To je samozřejmě řečeno nadneseně, i když se vsadím, že mnohé tyto pocity skutečně provázejí. I když svůj mobil máte rádi a žít bez něj už byste si nedokázali představit, přece jen se najdou chvíle, kdy byste jej raději nechali zvonit… K napsání tohoto úvodníku mne přiměla nedávná příhoda, ve které hrála hlavní roli telefonistka z callcentra jednoho tuzemského operátora. Na mém displeji se zobrazilo bezelstně vyhlížející neznámé číslo, a jelikož jsem zvyklý na všechny hovory odpovídat, i tentokrát jsem zmáčknul zelené tlačítko a s přáním dobrého dne jsem se představil. To, co následovalo, by se dalo nazvat kulometem slov. Slečna na druhé straně mi jednou velmi dlouhou a nepřetržitou větou oznámila mnoho informací, z nichž jsem pochopil jen to, že hovor bude monitorován, že pracuje pro českého operátora a že pro mne má jako pro neobyčejně významného zákazníka nabídku výhodného volání za pár stovek a větu dokončila dotazem, na kterou adresu mi má poslat SIM kartu. Naprosto ohromen jsem se snažil zachovat duchapřítomnost a namítnul jsem, že „zřejmě tuto službu nevyužiju, ovšem…“ V půlce věty jsem byl bleskurychle rozloučen a drmolící slečna zavěsila, aniž by poděkovala za můj čas. Tato zkušenost mne donutila se zamyslet nad dvěma věcmi: jak je prospěšný takový telefonista svému zaměstnavateli a co může přinést mně, jakožto potencionálnímu zákazníkovi? Myslel jsem, že když už mi někdo zavolá a něco nabízí, měl by být vyškolen k tomu, aby se choval trošku jako obchodník a tento nabízený produkt pokud možno prodal. Takhle mi byla přednesena pouze odpapouškovaná naučená fráze bez jakékoli emoce a já jsem si jen představil, jak slečna na druhém konci udělala do sešitu další čárku v řadě. Smůla pro naštvaného zákazníka a také pro jejího šéfa, který jí vlastně platí za to, že prostě jen obtěžuje. Vím, že zaměstnanci callcenter to nemají jednoduché, tahle práce není pro každého a v dnešní době postižené nezaměstnaností je to jedna z mála pracovních příležitostí, ke které nepotřebujete žádnou dlouhou praxi ani vysokoškolské vzdělání. Už proto jsem s těmito lidmi měl vždy trpělivost a i přesto, že mi i přes několikero mých odmítnutí a žádostí o vymazání z databáze nabízeli ten samý produkt třikrát během jednoho měsíce, jsem zůstával v klidu. Ale co je moc, to je moc. Ptám se, jak jsme se do podobných databází dostali a jak se z nich dostat ven? Pravděpodobně jsme se někde, aniž bychom to tušili, upsali k souhlasu poskytnutí našeho telefonního čísla třetím stranám. Mohlo to být při podpisu smlouvy ve vaší bance, u mobilního operátora, či kdekoli jinde. A tak se naše dny pomalu plní nevyžádanými telefonáty nabízející zboží, služby, výhodné volání či úvěry. Obtěžují vás tyto hovory? Můžete si stěžovat u Úřadu pro ochranu osobních údajů, který má celou věc na starosti. Myslím si ale, že je to boj s větrnými mlýny a stejně vám to nakonec k ničemu nebude; jednoho dravce odeženete a další tři se na vás vrhnou. Je třeba však zůstat obezřetní a po telefonu nikdy nedělat ukvapená rozhodnutí. Je to neuvěřitelné, ale spousta z nás dokáže do telefonu neznámému volajícímu nadiktovat vše, oč je žádán včetně čísla účtu, rodného čísla a dalších detailů, které bychom si měli nechávat jen pro ty, jimž můžeme důvěřovat. Pak už máte jen pár možností: nebudete brát cizí telefonní čísla, případně ihned poté, co zjistíte, že se jedná o nevyžádaný telefonát, ihned hovor přerušíte. I přes mou negativní zkušenost si však myslím, že nejlépe uděláte, když si telefonistu vyslechnete. Pokud je to slušný člověk, uděláte mu tím radost z dobře odvedené práce, a to i přesto, že nakonec jeho nabídku odmítnete. Pokud se však „přítel na telefonu“ zachová tak, jako slečna z mého příběhu, je hoden pouze jediné reakce od vás – zavěste. Na to máte jakožto majitel mobilního zařízení svaté právo.