Na kávě s Pavlem Přikrylem

Mgr. Pavel Přikryl * 1965, ředitel Městské knihovny Blansko

Jak dlouho děláte ředitele knihovny a kudy vedla vaše cesta na toto místo? Na místo ředitele knihovny jsem nastupoval na začátku ledna roku 2010, takže tuto funkci zastávám již pátým rokem. Původním povoláním jsem učitel. Předchozích dvacet profesních let jsem tedy strávil na různých školách; začínal jsem na jedovnické průmyslovce, následně jsem pracoval na blanenském gymnáziu, působil jsem také na základní škole v Jedovnicích a nakonec jsem se vrátil na gymnázium v Blansku. Z tohoto místa jsem později odešel na ředitelský post tady v knihovně. Kantořil jsem a v případě jedovnické základky a prvního působení na Gymnáziu Blansko jsem zastával i řídící funkce.

Stýská se vám po práci pedagoga? Abych řekl pravdu, tak ano. Mám spoustu krásných vzpomínek na učitelskou praxi, a kdyby moje současná práce alespoň trošku šla skloubit dohromady a mohl jsem pár hodin týdně učit, neváhal bych ani vteřinu.

Co všechno obnáší funkce ředitele knihovny? Musíte tuto práci milovat nebo jde spíš o manažerskou pozici? Výhodou mé práce je, že se zde kloubí manažerské procesy s kreativními činnostmi. Popravdě je to jeden z důvodů, proč jsem se o toto místo ucházel. Na jedné straně je to činnost, při které zodpovídám za příspěvkovou organizaci se vším všudy – od správcovství budovy přes ekonomiku, personalistiku atd. Vedle toho je tu však i ta kreativní část, do které spadá organizování různých akcí, které musíme vyprodukovat od začátku do konce, což mne velmi baví. Nechtěl bych poměřovat procentuálně, která z těchto částí mne více naplňuje – někdy je to tak, jindy onak. Každopádně tyto dva aspekty dělají moji práci velmi zajímavou, a to mi vyhovuje.

Jakou tendenci má návštěvnost blanenské knihovny? Dost často se v médiích opakuje tvrzení, že se nečte. V tuto chvíli musím kategoricky říct, že to není pravda. Čte se, a z našeho pohledu má četba dlouhodobě mírně vzrůstající tendenci. Důležité je „odchytit“ čtenáře v co možná nejútlejším věku, což neznamená na základní škole, ale už v mateřince, kde děti získají obecnou povědomost o tom, co je to knihovna. Pokud dostanou pevný základ, dá se říci, že potom v četbě pokračují dlouho, což se nám tady do určité míry potvrzuje. Každý samozřejmě zažije i období, kdy na chvíli číst přestane, například v době dospívání, ale to k tomu patří. Na tomto místě je také dobré uvést, že blanenská knihovna zorganizuje ročně více než sto padesát nejrůznějších akcí (přednášky, besedy, poslechové pořady, workshopy…), které jsou veřejností, k naší radosti, pozitivně přijímány a tudíž hojně navštěvovány.

Z které věkové kategorie k vám přichází nejvíce zástupců? Na tuto otázku neexistuje přímá odpověď, nicméně na první pohled to budou zřejmě senioři. Nejspíš to bude tím, že mají více času a vybírají si docela specifickou literaturu. Chodí k nám ale i široký zástup středoškolských i vysokoškolských studentů, kteří u nás najdou to, co potřebují, a často od nich slýcháme, že služby u nás jsou rychlejší a pružnější, než tomu bývá u velkých renomovaných knihoven v krajských městech, což nás pochopitelně těší.

O jaký druh literatury je dnes největší zájem? Tohle by zcela přesně věděly kolegyně v půjčovnách. Víte, dnes knihovna nefunguje na bázi pouhého podávání knih, jako tomu bylo, eufemisticky řečeno, v dobách národního obrození. My se snažíme se čtenáři komunikovat a na základě jejich požadavků taky adekvátně reagovat. Čtenáři jsou hlavním faktorem, který rozhoduje o tom, jaké knihy nakoupíme. Senioři mají pochopitelně zájem o jiný žánr než třeba středoškoláci, ale najdou se i výjimky. Čtenáři bývají dost ovlivnění momentálními informacemi z médií, takže pokud bych měl říct teď jeden příklad za všechny, pak je to titul Padesát odstínů šedi. Kdybychom těchto knih v současnosti měli v našem fondu deset, tak je okamžitě rozpůjčujeme. Jde však o módní záležitost, která postupem času opadne. Navíc dnes nemáme tolik finančních prostředků na to, abychom nakupovali tituly po desítkách, bereme jeden až výjimečně dva výtisky.

Jak se díváte na používání moderní techniky k četbě, jako jsou tablety a elektronické čtečky knih? Myslíte si, že jednou vytlačí tištěné knihy? Myslím si, že zcela jistě nevytlačí. Čtečky určitě budou existovat vedle tištěné literatury, ale existuje zatím ještě mnoho čtenářů, kteří nedají dopustit na klasický papír – jeho vůni, hmatatelnost… I já patřím do této kategorie, a přestože chápu například skladnost a veškeré další výhody elektroniky, na dovolenou si vezmu vždy raději tištěnou knihu. Troufám si říci, že naše reakce na příchod elektronické čtečky byla poměrně svižná a dnes už jsou to dva roky, kdy se v naší knihovně dvě čtečky objevily. Koupili jsme je tenkrát s jedním velkým vykřičníkem. Momentální zákony nám totiž umožňují uložit do čtečky jen velmi málo titulů. Majitel tohoto zařízení si prakticky může dnes koupit většinu knižních novinek, ale pro nás je to komplikovanější. Autorský zákon nám většinu těchto knih neumožňuje dále šířit, což nás neuvěřitelným způsobem limituje. Zprvu byl o čtečku zájem veliký, ovšem spíše z toho důvodu, že si ji chtěli čtenáři vyzkoušet a naučit se s ní pracovat. V současné době však zájem opadl a my přemýšlíme, jak je budeme dál využívat. Dokud se nezmění autorský zákon, nemůžeme dělat nic víc, než plnit zařízení volnými tituly, o které bohužel takový zájem není.

Když se dnes podíváte na internet, nepřipadá vám, že se lidé vyjadřují čím dál hůře? Dají se vnímat sociální sítě a internetové diskuse jako degradace literatury, kultury a českého jazyka vůbec? Nutno říci, že sociální sítě a elektronickou komunikaci mezi lidmi už nikdo nikdy neodbourá. To je bez diskuse. Druhá věc je, jakou měrou bude tato forma komunikace nahrazovat tu skutečnou. Pokud hodně, je to bezpochyby nebezpečné. Elektronická komunikace je rychlá, zkratkovitá, lidé v ní dělají mnoho jazykových chyb, neřeší například interpunkci ani psaní velkých písmen. Pokud ale člověk čte a má minimálně vizuální vjem čteného textu, nemělo by to jeho vyjadřování fatálně ovlivnit. V této chvíli by se měli všichni, kdo mají co do činění s šířením spisovné češtiny, více snažit o ochranu našeho jazyka. I tak si však myslím, že jako národ na tom zatím nejsme tak špatně. Musíme být optimisté (úsměv).

Jak vnímáte současný nezájem dětí o četbu knih? U dnešních dětí jsou velké rozdíly. Vidím to například na svém synovi, který nečte tolik, jak bych si představoval, přičemž existuje spousta dětí, které čtou mnohem více. To ostatně dokazují i nejnovější výzkumy. Východisko z této situace vidím ve „spojení sil“, které k dětem mohou promluvit. Ať už je to rodina, škola, ale i instituce jako knihovna, knihkupectví či nakladatelství apod. Měli by spojit síly a hledat cestu, jak mladým lidem říct, že čtení je dle jejich jazyka „cool“. Je dobré, že některé podobné aktivity v současnosti úspěšně působí. Za všechny mě napadá projekt Celé Česko čte dětem, do kterého se blanenská knihovna také zapojuje.

Kolik knih přečtete za rok? Máte nějakou oblíbenou knihu, ke které se rád vracíte? Čtu každý den. Nejraději si čtu večer, po práci, před spaním, v naprostém klidu. Mám rád trošku náročnější literaturu, u které dost často přemýšlím, takže toho nemohu přečíst zase tak moc. Za rok zkonzumuji kolem dvacítky knih, což mi naprosto dostačuje. V posledních letech mne zajímá judaistika, ne z pohledu spirituálního, ale z pohledu historika a religionisty, takže moje knihy jsou z židovské historie, o Izraeli, některé i od izraelských autorů. Rád vzpomínám na knihy z mého dětství, například na Káju Maříka. Tím jsem listoval vždy, když jsem byl nemocný. Měli jsme doma všechny díly, a ty jsem četl několikrát. Také jsem měl rád knihy Eduarda Štorcha, Josefa Augusty a později Josefa Škvoreckého, které jsem přečetl všechny. Pokud bych mohl uvést jednu knihu ze současnosti, budou to Laskavé bohyně od Jonathana Littlea. Kniha, ke které se však vrátím zcela jistě, je Exodus od Leona Urise, která je velice dobře napsaná a všem ji vřele doporučuji. V té je opravdu všechno…

Čemu se věnujete ve volném čase? Mám rád sport – již několik let hraju squash, také chodím na inline brusle a rád jezdím na kole. Moje práce není příliš o pohybu, a ačkoli svoje sportování nijak nedramatizuji, snažím se v něm mít určitou pravidelnost. Kromě toho mám i kulturní zájmy; mimo četbu se rád podívám na zajímavá místa, zajdu do divadla či na výstavu, podívám se na dobrý film. A klidně může být i romantický.