O povinné vojenské službě

Letos uplyne již deset let od doby, kdy byla zrušena základní vojenská služba. Dlouho jsem přemýšlel, zda je v mém případě polemika na tohle téma na místě. Na vojně jsem totiž nebyl a místo povinného vojenského výcviku jsem si raději odkroutil civilní službu v místě bydliště. Byla vojna špatná nebo naopak přínosná? Vzhledem k tomu, že se názory na dobu, kdy kluci museli povinně sloužit vlasti, podstatně liší, jsem se nad tímto problémem musel zamyslet. A resumé? Nedám za pravdu ani jedné, ani druhé straně.

Nechci tu rozebírat filozofické myšlenky na téma válka. Válka je bezesporu věc špatná, a kdyby mělo přijít na lámání chleba, nepřál by si ji nikdo z nás. Člověk je však stvoření konfliktní, války na světě byly, jsou a budou, a proto je potřeba být připraven. Každá země by podle mě měla mít ve svých řadách někoho, kdo bude ochoten za ni bojovat a v případě nutnosti i riskovat svůj život. Dvouletá vojenská služba u nás fungovala až do roku 1990, poté byla dvakrát zkrácena a na konci roku 2004 byla zrušena úplně. To udělalo radost nejen mladým mužům, ale také dívkám, které se s nimi nemusely na dva roky, což je v mladém věku nepředstavitelně dlouhá doba, loučit. V tomto byla vojna opravdu neskutečně krutá – ve dvaceti letech zkrátka všichni mladí muži nastoupili do vlaku a za pláče maminek a přítelkyň vyrazili s uzlem na zádech na dvouletou pouť plnou rozkazů a tvrdé dřiny, v mnoha případech zpestřené šikanováním těch, kteří byli na místě o rok dříve. Jediným kontaktem s domovem byla tužka a papír.

Mí starší kamarádi, kteří absolvovali dvouletou vojenskou službu, na ni dnes až na výjimky vzpomínají prostřednictvím humorných historek, ale jedním dechem dodávají, že to tenkrát nebyla žádná legrace. Většinou se shodují na tom, že je tato povinnost spíš ochudila o dva roky života, než by jim něco přínosného dala. Z druhého pohledu se však z vojny vrátili a bez okolků se oženili, založili rodiny a dokázali se o ně postarat. A tady si myslím, že vojna představovala velký klad.

Když se nad tím zamyslíte a zapátráte ve svém okolí, najdete mnoho mladých mužů, kteří i přesto, že dovršili třicátého roku, bydlí ještě pořád u rodičů a na osamostatnění mají ještě podle jejich slov času dost. „Mama hotel“ je pro ně velice pohodlný – mají vypráno, navařeno, maminka se postará o úklid, tatínek zase o roli údržbáře. Na mladíkovi zůstává jen bezstarostná jízda v podobě večírků, chvilkových známostí a vyspávání až do oběda. Ne, nechci tvrdit, že takoví jsou všichni, ale vojna bývala prostředkem k tomu, že se z ní v drtivé většině případů vraceli chlapi samostatní, nebojácní a otrkaní. Popravdě – když se dnes projdete v noci po městě a vidíte mládež, kterak bloumá mezi hospodami a chová se jako zvěř uprchlá ze zoologické zahrady, napadne vás myšlenka, že by mnohým alespoň krátký pobyt v kasárnách prospěl.

Někde jsem zaslechl názor, že právě mladé dívky by uvítaly trochu samostatnější chlapy, že by je vojna srovnala. Že ony si odbudou svoji „vojnu“ na mateřské dovolené. S tímto se však souhlasit nedá. Ačkoli patřím k těm, kteří si o péči o dítě nemyslí, že by to byla nějaká dovolená, musím se chlapů zastat. V mnohých případech má totiž žena na výběr – s partnerem se mohou v péči o dítě střídat, žádnou výjimkou dnes nejsou muži na mateřské. Navíc se stále volá po rovnoprávnosti, přičemž manžel, který jezdí s kočárkem, vaří a doma uklízí, dnes není žádnou raritou, zatímco ženy se sekyrou v ruce hned tak neuvidíte. Tyto dívky zapomínají na to, že dříve býval muž hlavou rodiny a manželka měla na starost domácnost a děti. Ty doby jsou však dávno pryč.

Nedá se jednoznačně říct, jak by to v našem státě vypadalo, kdyby se povinná vojenská služba nezrušila. Žilo by se nám lépe? Cítily by ženy doma větší oporu? Jedno je jasné – „mamánků“ by výrazně ubylo a naopak by přibylo chlapů, kteří mají vlastní názor a pevnou ruku. Otázkou zůstává, zda dva roky života s lopatkou v blátě nejsou příliš vysokou cenou, kterou mladý muž musel zaplatit. Takový dvouměsíční intenzivní kurs boje s nepřítelem a hlavně sám se sebou by možná byl mnohem efektivnější, co říkáte?